Diesel-elektrická lokomotiva Alaska Railroad ARR #4318 Denali Blue Yellow Scheme Class EMD SD70MACH Diesel-Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

SD70MAC (1993–2007) - model EMD SD70MAC jako protinabídka modelu GE Dash 9-44CW používá třífázové AC trakční motory a hlavní motor EMD 710 o výkonu 4000 koní (3000 kW) nebo dokonce 4,300 hp (3,200 kW) u později vyrobených jednotek s křídlovými chladiči po vzoru modelu EMD SD45. Výroba modelu byla zahájena v roce 1993 dodávkou lokomotiv železnici Aljaška Railroad, která objednávala stroje SD70MAC od roku 1993 do rou 2007 s generátory HEP pro provoz osobních i nákladních vlaků a po úspěchu také pozdějí model SD70ACe. Podvozkx HTCR-4 nahradily starší verzi HTCR-I na předchozím modelu. SD70MAC se již nevyrábí kvůli předpisům EPA a v roce 2004 byl nahrazen modelem SD70ACe. Celkem bylo vyrobeno 1 109 jednotek modelu SD70MAC, které zakoupily železnice Burlington Northern (a jeho nástupce BNSF), Conrail, CSX, Transportación Ferroviaria Mexicana (TFM; jednotky nyní vlastněné Kansas City Southern Railway (KCS) a Alaska Railroad.

Model SD70MACH představuje model SD70MAC přestavěný firmou Progress Rail pro příměstskou železnici Metra, u kterého se doplnil generátor HEP a upravil pohon splňující emisní normy Tier 3. Přestavba se prováděla z bývalých strojů SD70MAC železnic Kansas City Southern/Transportación Ferroviaria Mexicana. Lokomotivy tak mohou jezdit nejvyšší rychlostí na tratích systému Metra - 79 mil/127 km za hodinu. Metra objednla 15 jednotek SD70MACH pro nasazení do provozu osobních vlaků od konce roku 2023 s možností do-objednávky na dalších 27 ks. Patří tak k nejunikátnějším šestinápravovým lokomotivám pro osobní vlaky v USA podobně jako model EMD F40C Milwaukee Road, model E9 Burlington Northern a model SD70MAC vybavený HEP železnice Alaska Railroad. Stroje se testovaly na tratích BNSF a Milwaukee District mimo Chicago a v provozu jsou na trati BNSF, kde se nachází slavná trať „Racetrack“ se třemi souběžnými kolejemi.

Stroj SD70M-2 představuje stejnosměrnou DC verzi lokomotivy SD70ACe, se kterou je téměř identická a vybavená hlavním motorem 16-710G3C-T2 nebo 16-710G3C s výkonem 4 300 koní (3 200 kW). Celkem bylo od roku 2005 vyrobeno 331 jednotek SD70M-2, přičemž Canadian National získala 190 kusů. Osm jednotek vlastněných společností Electro-Motive Diesel a čtyři jednotky vlastněné společností CIT Financial si do začátku roku 2015 pronajímala společnost Florida East Coast Railway. Poslední jednotkou SD70M-2 vyrobenou v únoru 2011 bylo číslo 8964 společnosti Canadian National. Společnost Vermont Railway vlastní 2 jednotky s čísly 431 a 432.

Společnost EMD upravila konstrukci lokomotivy SD70 a vytvořila model SD70M-2, aby splňovala přísnější emisní normy pro dieselové lokomotivy stanovené předpisy EPA Tier II. SD70M-2 je konvenční stejnosměrná lokomotiva, kde motor pohání alternátor vyrábějící střídavý proud, který je usměrněn na stejnosměrný proud pro napájení trakčních motorů. Lokomotiva je poháněna šestnáctiválcovým dieselovým motorem 710G3C-T2 o výkonu 4 300 koní. Díky počítačem řízenému prokluzu kol má lokomotiva SD70M-2 tažný výkon 163 000 liber při rozjezdu a 113 100 liber při trvalém tahu. Motor a elektrický systém jsou podobné jako u modelu SD70M, ale jsou doplněny o novější technologie. SD70M-2 má s SD70ACe společný rám o délce 74ft 3in a vnější vzhled. Vnější design vychází z lokomotiv řady SD90. Design zahrnuje dveře na přídi v plné výšce a obdélníková čelní skla, velké rozšířené chladiče se dvěma ventilátory a umístění dynamického brzdového zařízení v zadní části dlouhé kapoty. První lokomotivy SD70M-2 byly tři demonstrační stroje postavené v roce 2004. Prvním kupcem byla společnost Norfolk Southern, následovala Canadian National a Florida East Coast. Druhá objednávka FEC, čísla 104 až 107, a poslední tři objednávky CN, čísla 8850 až 8949, jsou vybaveny nejnovější verzí izolované kabiny. Dosud bylo postaveno cca 316 vozů SD70M-2.

Stroje EMD SD70 představují řadu diesel-elektrických lokomotiv vyráběných americkou společností Electro-Motive Diesel jako reakce na lokomotivy GE Dash 9-44CW. Od zahájení výroby koncem roku 1992 bylo vyrobeno více než 5 700 kusů, kde většinu z nich tvoří modely SD70M a SD70MAC. Ačkoli většina produkce byla objednána pro použití v Severní Americe, různé modely této řady byly používány po celém světě. Všechny lokomotivy této řady jsou stroje s kapotou a podvozky typu C-C s výjimkou modelu SD70ACe-P4 (a pravděpodobně i SD70MACH), který má uspořádání kol B1-1B, a modelu SD70ACe-BB, který má uspořádání kol B-B-B-B. Podvozek HT-C byl u všech strojů EMD SD70 vyrobených v letech 1992-2002 nahrazený novým radiálním podvozkem HTCR bez šroubů a v roce 2003 byl další neradiální podvozek HTSC (v podstatě HTCR zlevněný odstraněním radiálních součástí) standardně montován na modely SD70ACe a SD70M-2, kdy radiální podvozek HTCR zůstal k dispozici jako volitelná výbava.

Všechny lokomotivy SD70ACe a SD70M-2 jsou z výroby vybaveny jednou vzduchovou houkačkou Nathan Airchime K5LLA-R1L umístěnou na vysokoprofilovém podstavci. Vzhledem k výškovým omezením jsou sériové modely SD70ACe-T4 vybaveny buďto jednou vzduchovou houkačkou K5LA namontovanou na nízkoprofilovém podstavci směřující dopředu a jednou "dvoutónovou" vzduchovou houkačkou K-13B namontovanou nad zadním světlometem směřující dozadu anebo vzduchovou houkačkou K5LLA se dvěma zvonky obráceně bez K-13B.

Mnoho jednotek SD70M je stále v provozu u různých železnic s největší flotilou u společnosti Union Pacific v počtu 1 454 lokomotiv včetně 25 kusů os železnice Southern Pacific získaných během fúze v roce 1996. Některé však byly zničeny, přestavěny nebo vyřazeny. Po počátečním úspěchu začal mít model problémy s mikroprocesorovým řídicím systémem a s elektronikou v kabině. Vzrostl tak zájem o model C44-9W konkurenčního výrobce GE. Navíc začaly klesat prodeje modelu - SP koupila jen 26 strojů a NYSW tři kusy, kromě tří demonstračních jednotek a 22 pronajatých jednotek EMDX. Také výkon modelu stejně jako u předchozích modelů SD60 a C40-8 již zaostával za novým modelem GE C44-9W s výkonem 4 400 k, který se již na železnicích prosazoval ve větším počtu a podněcoval jakýsi „závod o výkon“. “ z 90. let mezi oběma výrobci lokomotiv. Dalším faktorem byl stále populárnější AC model SD70MAC na střídavý proud od EMD (protějšek SD70M), který se prodával v mnohem větších počtech (po stovkách) na rozdíl od modelu SD70M (který se v době debutu modelu prodal v počtu 33 lokomotiv). Nakonec přece jen železnice ATSF koupila flotilu exkluzivní verze modelu SD70M známou jako SD75M o výkonu 4300 hp (a v některých případech 4125 hp) a pomohla tak dramaticky zvýšit prodej a popularitu modelu i u železnice Union Pacific UP.

Alaska Railroad (ARR) je železnice třídy II, která provozuje nákladní a osobní vlaky ve státě Aljaška. Hlavní trať železnice je dlouhá přes 470 mil (760 km) a vede mezi Sewardem na jižním pobřeží a Fairbanksem poblíž středu státu a polárního kruhu, přičemž prochází Anchorage a národním parkem Denali, kam vlakem přijíždí 17 % návštěvníků. Železnice má přibližně 656 mil (1 056 km) tratí, včetně vleček, železničních stanic a odboček, včetně odbočky do Whittieru, kde železnice vyměňuje nákladní vagony s přilehlými Spojenými státy prostřednictvím železničních bárek, které plují mezi přístavem Whittier a ostrovem Harbor Island v Seattlu.

Výstavba železnice začala v roce 1903, kdy společnost Alaska Central Railroad postavila trať začínající v Sewardu a pokračující 50 mil (80 km) na sever. V roce 1907 společnost Alaska Central zkrachovala a v roce 1911 byla reorganizována na společnost Alaska Northern Railroad Company, která trať prodloužila o dalších 21 mil (34 km) na sever. Dne 12. března 1914 Kongres USA souhlasil s financováním výstavby a provozu železnice za každého počasí ze Sewardu do Fairbanksu a odkoupil železniční trať od společnosti Alaska Northern, která měla finanční problémy.

Když vláda zahájila stavbu železnice, jejíž cena se odhaduje na 35 milionů dolarů, otevřela podél Ship Creek stavební městečko, z něhož nakonec vzniklo Anchorage, dnes největší město státu. V roce 1917 vláda koupila úzkorozchodnou železnici Tanana Valley Railroad, především kvůli jejímu kolejišti ve Fairbanksu. Železnice byla dokončena 15. července 1923 a prezident Warren G. Harding přijel na Aljašku, aby v Nenaně slavnostně zarazil zlatý hřeb. Vlastnictví železnice přešlo 6. ledna 1985 z federální vlády na stát Aljaška.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku