Diesel-elektrická lokomotiva - G62207 Athearn Atchison, Topeka & Santa Fe ATSF #226 HO Warbonnet Red Silver Yellow Scheme Class SD75M (SD70M) Diesel-Electric Locomotive DCC & Tsunami2 Sound.

Stroj SD70M-2 představuje stejnosměrnou DC verzi lokomotivy SD70ACe, se kterou je téměř identická a vybavená hlavním motorem 16-710G3C-T2 nebo 16-710G3C s výkonem 4 300 koní (3 200 kW), kterou železniční společnost Atchison, Topeka & Santa Fe ATSF koupila v exkluzivvní verzo modelu SD70M známou jako SD75M o stejném výkonu 4300 hp (a v některých případech se sníženým výkonem 4125 hp)

Stroj SD70M-2 představuje stejnosměrnou DC verzi lokomotivy SD70ACe, se kterou je téměř identická a vybavená hlavním motorem 16-710G3C-T2 nebo 16-710G3C s výkonem 4 300 koní (3 200 kW). Celkem bylo od roku 2005 vyrobeno 331 jednotek SD70M-2, přičemž Canadian National získala 190 kusů. Osm jednotek vlastněných společností Electro-Motive Diesel a čtyři jednotky vlastněné společností CIT Financial si do začátku roku 2015 pronajímala společnost Florida East Coast Railway. Poslední jednotkou SD70M-2 vyrobenou v únoru 2011 bylo číslo 8964 společnosti Canadian National. Společnost Vermont Railway vlastní 2 jednotky s čísly 431 a 432.

Společnost EMD upravila konstrukci lokomotivy SD70 a vytvořila model SD70M-2, aby splňovala přísnější emisní normy pro dieselové lokomotivy stanovené předpisy EPA Tier II. SD70M-2 je konvenční stejnosměrná lokomotiva, kde motor pohání alternátor vyrábějící střídavý proud, který je usměrněn na stejnosměrný proud pro napájení trakčních motorů. Lokomotiva je poháněna šestnáctiválcovým dieselovým motorem 710G3C-T2 o výkonu 4 300 koní. Díky počítačem řízenému prokluzu kol má lokomotiva SD70M-2 tažný výkon 163 000 liber při rozjezdu a 113 100 liber při trvalém tahu. Motor a elektrický systém jsou podobné jako u modelu SD70M, ale jsou doplněny o novější technologie. SD70M-2 má s SD70ACe společný rám o délce 74ft 3in a vnější vzhled. Vnější design vychází z lokomotiv řady SD90. Design zahrnuje dveře na přídi v plné výšce a obdélníková čelní skla, velké rozšířené chladiče se dvěma ventilátory a umístění dynamického brzdového zařízení v zadní části dlouhé kapoty. První lokomotivy SD70M-2 byly tři demonstrační stroje postavené v roce 2004. Prvním kupcem byla společnost Norfolk Southern, následovala Canadian National a Florida East Coast. Druhá objednávka FEC, čísla 104 až 107, a poslední tři objednávky CN, čísla 8850 až 8949, jsou vybaveny nejnovější verzí izolované kabiny. Dosud bylo postaveno cca 316 vozů SD70M-2.

Stroje EMD SD70 představují řadu diesel-elektrických lokomotiv vyráběných americkou společností Electro-Motive Diesel jako reakce na lokomotivy GE Dash 9-44CW. Od zahájení výroby koncem roku 1992 bylo vyrobeno více než 5 700 kusů, kde většinu z nich tvoří modely SD70M a SD70MAC. Ačkoli většina produkce byla objednána pro použití v Severní Americe, různé modely této řady byly používány po celém světě. Všechny lokomotivy této řady jsou stroje s kapotou a podvozky typu C-C s výjimkou modelu SD70ACe-P4 (a pravděpodobně i SD70MACH), který má uspořádání kol B1-1B, a modelu SD70ACe-BB, který má uspořádání kol B-B-B-B. Podvozek HT-C byl u všech strojů EMD SD70 vyrobených v letech 1992-2002 nahrazený novým radiálním podvozkem HTCR bez šroubů a v roce 2003 byl další neradiální podvozek HTSC (v podstatě HTCR zlevněný odstraněním radiálních součástí) standardně montován na modely SD70ACe a SD70M-2, kdy radiální podvozek HTCR zůstal k dispozici jako volitelná výbava.

Všechny lokomotivy SD70ACe a SD70M-2 jsou z výroby vybaveny jednou vzduchovou houkačkou Nathan Airchime K5LLA-R1L umístěnou na vysokoprofilovém podstavci. Vzhledem k výškovým omezením jsou sériové modely SD70ACe-T4 vybaveny buďto jednou vzduchovou houkačkou K5LA namontovanou na nízkoprofilovém podstavci směřující dopředu a jednou "dvoutónovou" vzduchovou houkačkou K-13B namontovanou nad zadním světlometem směřující dozadu anebo vzduchovou houkačkou K5LLA se dvěma zvonky obráceně bez K-13B.

Mnoho jednotek SD70M je stále v provozu u různých železnic s největší flotilou u společnosti Union Pacific v počtu 1 454 lokomotiv včetně 25 kusů os železnice Southern Pacific získaných během fúze v roce 1996. Některé však byly zničeny, přestavěny nebo vyřazeny. Po počátečním úspěchu začal mít model problémy s mikroprocesorovým řídicím systémem a s elektronikou v kabině. Vzrostl tak zájem o model C44-9W konkurenčního výrobce GE. Navíc začaly klesat prodeje modelu - SP koupila jen 26 strojů a NYSW tři kusy, kromě tří demonstračních jednotek a 22 pronajatých jednotek EMDX. Také výkon modelu stejně jako u předchozích modelů SD60 a C40-8 již zaostával za novým modelem GE C44-9W s výkonem 4 400 k, který se již na železnicích prosazoval ve větším počtu a podněcoval jakýsi „závod o výkon“. “ z 90. let mezi oběma výrobci lokomotiv. Dalším faktorem byl stále populárnější AC model SD70MAC na střídavý proud od EMD (protějšek SD70M), který se prodával v mnohem větších počtech (po stovkách) na rozdíl od modelu SD70M (který se v době debutu modelu prodal v počtu 33 lokomotiv). Nakonec přece jen železnice ATSF koupila flotilu exkluzivní verze modelu SD70M známou jako SD75M o výkonu 4300 hp (a v některých případech 4125 hp) a pomohla tak dramaticky zvýšit prodej a popularitu modelu i u železnice Union Pacific UP.

Železnice Atchison, Topeka and Santa Fe Railway (ATSF), často označovaná jako Santa Fe nebo AT&SF, byla jednou z největších železnic ve Spojených státech. Železnice byla založena v únoru 1859, aby obsluhovala města Atchison a Topeka v Kansasu a Santa Fe v Novém Mexiku. V roce 1873 dosáhla železnice hranice mezi Kansasem a Coloradem a v roce 1876 dosáhla Puebla v Coloradu. Aby vytvořila poptávku po svých službách, zřídila železnice realitní kanceláře a prodávala zemědělskou půdu z pozemkových grantů, které jí udělil Kongres.

Přestože byla železnice pověřena obsluhovat město, rozhodla se Santa Fe obejít, a to kvůli technickým problémům hornatého terénu. Nakonec odbočka z Lamy v Novém Mexiku přivedla železnici Santa Fe do stejnojmenného města.

Santa Fe byla průkopníkem intermodální nákladní dopravy; v různých obdobích provozovala leteckou linku, krátce existující Santa Fe Skyway a flotilu vlečných lodí Santa Fe Railroad Tugboats. Její autobusová linka rozšířila osobní dopravu do oblastí nedostupných po železnici a trajekty v Sanfranciském zálivu umožnily cestujícím dokončit cestu na západ k Tichému oceánu. AT&SF se stala námětem populární písně Harryho Warrena a Johnnyho Mercera "On the Atchison, Topeka and the Santa Fe", napsané pro film The Harvey Girls (1946).

Železnice oficiálně ukončila provoz 31. prosince 1996, kdy se spojila s Burlington Northern Railroad a vznikla tak společnost Burlington Northern and Santa Fe Railway.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku