Chicago, Rock Island and Pacific CRIP #4373 The Rock White Azure Blue Scheme Class GP38 Diesel-Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration

Chicago, Rock Island and Pacific CRIP #4373 The Rock White Azure Blue Scheme Class GP38 Diesel-Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration

Diesel-elektrická lokomotiva Chicago, Rock Island and Pacific CRIP #4373 The Rock White Azure Blue Scheme Class GP38 Diesel-Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

Modely GP38, GP38AC a GP38-2 společnosti Electro-Motive Division (EMD) jako čtvrtá řada dieselových lokomotiv druhé generace byly mimořádně úspěšné čtyřnápravové modely, které jen dále upevnily pozici EMD jako předního výrobce dieselových lokomotiv své doby. V době uvedení modelů GP38/AC a pozdějších "Dash 2" byla společnost EMD již zkušený výrobce, který věděl, co železnice hledají, a s modely GP38/GP38-2 se opět trefil do černého. Mezi modely GP38 a GP38AC jsou jen velmi malé rozdíly, zatímco GP38-2 má modernizovaný hlavní pohon a novější elektroniku. Lokomotiva vypadala téměř identicky jako GP35 díky standardnímu designu vozu a kabiny tohoto modelu, kterého se EMD držela až do 80. let.

Původní stroj GP38 se ve skutečnosti výkonem nijak nelišil od dřívějších modelů druhé generace - se sníženým výkonem měl pouhých 2 000 koní (ve srovnání s 2 250 koňmi u GP30 a 2 500 koňmi u GP35) a nebyl zdaleka tak úspěšný jako pozdější model GP38-2. GP38 nesla nový 16-válcový motor typu 645, který nahradil typ 567 z GP35 a byl standardním dieselovým motorem EMD vycházejícím z původní kabinové jednotky FT z roku 1939. Lokomotiva byla vybavena standardním trakčním motorem D77 společnosti General Motors, který dokázal vyvinout stejnou tažnou sílu jako u dřívějších lokomotiv GP30 a GP35 - 61 000 liber počáteční tažné síly a 50 000 liber trvalé tažné síly.

Na dřívější stroje GP30 a GP35 navázal model GP38 vyráběný od roku 1966 do roku 1971 a pozdější GP38-2, který se vyráběl v letech 1972 až 1984. Oba modely GP38 byly nesmírně úspěšné a prodalo se jich téměř 3 000 kusů (GP38 se prodalo asi 730 kusů a GP38-2 přes 2 100 kusů). Model GP38-2 se prodával lépe, stejně jako většina modelů "Dash 2", díky dalším vylepšením oproti původnímu modelu, která zahrnovala například nový typ dmychadla trakčního motoru, modulární systém elektronické skříně a šroubovaná přístupová dvířka do bateriové skříně.

S výjimkou pozdějších modelů GP40 a GP40-2 byly GP38 a GP38-2 nejúspěšnějšími stroji GP druhé generace společnosti EMD a stejně jako dřívější GP35 přesně splňovaly požadavky železnic na výkon a zároveň na vynikající kvalitu a spolehlivost. Vzhledem k úspěchu modelu není překvapením, že je tato jednotka stále hojně k vidění po celé zemi od krátkých tratí a regionálních drah až po tratě třídy Class Is. Dochovala se pouze jedna oficiálně dochovaná GP38 Tennessee, Alabama & Georgia #80 v Tennessee Valley Railroad Museum.

Stroj EMD GP38-2 je americká čtyřnápravová diesel-elektrická lokomotiva vyrobená společností General Motors, divize Electro-Motive Division, která byla součástí řady EMD Dash 2 a jednalo se o modernizovanou verzi starší lokomotivy GP38. Pohon zajišťoval šestnáctiválcový motor typu EMD 16-645E o výkonu 2 000 koní (1,5 MW). Pro americké železnice a průmyslové koncerny bylo vyrobeno 1 799 exemplářů tohoto modelu lokomotivy, pro kanadské železnice a průmyslové koncerny pak 257 exemplářů firmou General Motors Diesel (GMD), pro mexické železnice a průmyslové koncerny 156 exemplářů a pro saúdsko-arabskou železniční organizaci Saudi Railways Organization 1 exportní jednotka. Celkem 31 lokomotiv GP38-2 bylo postaveno se zvednutými krátkými kapotami s parními generátory pro osobní přepravu na mexických železnicích. Kromě toho 257 vozů GP38-2 společnosti Southern Railway mělo "klaiscké" zvednuté krátké kapoty.

Délka - 18,03 m (59 stop a 2 palce). Šířka - 3,16 m (10 stop 4,5 palce). Výška - 4,67 m (15 stop 4 palce). Hmotnost lokomotivy - 250 000 lb (113 400 kg). Hlavní pohon - motor EMD 16-645E. Typ motoru - V16 Dvoutaktní diesel. Kořenové dmychadlo, Střídavý alternátor, Stejnosměrné trakční motory. Válce - 16. Převodovka - dieselová elektrická. Lokomotivní brzda - přímá vzduchová, dynamická. Maximální rychlost 105 km/h (65 mph). Výkon 2 000 k (1,49 MW). Tažná síla Startování: 61 000 lbf (271 kN) při 20 %. Trvalý provoz: 54 700 lbf (243 kN) a rychlost 11,1 mph (17,9 km/h).

Původní Chicago, Rock Island and Pacific Railroad (CRI&P RW, někdy nazývaná Chicago, Rock Island and Pacific Railway)(označení CRIP, RI, ROCK) byla americká železnice I. třídy I. známá také jako Rock Island Line, nebo, v jeho posledních letech jako The Rock, provozovala na konci roku 1970 celkem 7 183 mil silnic na 10 669 mil tratí a přepravila v tom roce 20 557 milionů tuno-mílí v nákladní dopravě. Píseň „Rock Island Line“ z konce dvacátých let a poprvé zaznamenaná v roce 1934 byla inspirována železnicí. Legendární železnice Chicago, Rock Island and Pacific Railroad CRIP známá také jako "The Rock Island Line" byla ve své době legendou. Jako A Might Fine Line byla zvěčněna v písni, když Clarence Wilson, člen Rock Island s Colored Booster Quartet (zaměstnanecký sbor z Biddle Shops v Little Rock v Arkansasu), napsal v roce 1929 píseň "Rock Island Line". V následujících letech vzniklo několik různých verzí, z nichž nejznámější nahrál v roce 1970 Johnny Cash. Železnice existovala ve více podobách v období od 10. října 1852 do 31. března 1980.

Bohužel, přes veškerou slávu Rock Islandu nebyla železnice ve skutečnosti tak okouzlující. Nesla si s sebou problémy již od svých prvních let, kdy obsluhovala města spolu s přibývající konkurenci. Společnost Rock nikdy "neovládla New Orleans", jak zpíval pan Cash, i přes jeho úsilí po odchodu Johna D. Farringtona do důchodu, největší osobnosti společnosti. V roce 1964 byla dohodnuta fúze se společností Union Pacific. Bohužel se proti tomuto spojení zvedla velká vlna odporu, a protože Mezistátní obchodní komise (Interstate Commerce Commission) se ve svém jednání nedosáhla dlouho řešení, železnice fyzicky zkolabovala. Koncem roku 1974, kdy agentura konečně dala své požehnání, již UP neměla zájem. Rock Island už neměl mnoho možností, a tak vstoupil do konkurzu a v roce 1980 byl zlikvidován. Jednou z největších ironií tohoto odvětví je, že většina hlavních tratí železnice přežila dodnes. Slogan železnice Route Of The Rockets! tak přežíví dodnes.



PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.



Zaregistrujte k odběru Newsletteru

Pozoruhodné knihy (Nakladatelství Pknihy publishing)

email: info@pknihy.cz