Elektrická lokomotiva modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře ve špičkové modelářské kvalitě - 62631 ROCO Deutsche Bahn DB #118 029-8 HO Dark Blue Scheme Class E 18 Electric Locomotive DCC Ready, epocha IV.

■ Kultovní elektrická lokomotiva typu E 18 (od roku 1968 řady DB 118, od roku 1970 řady DR 218) německých spolkových drah Deutsche Bundesbahn DB pro rychlíkové a zastávkové vlaky ve verzi se specifickými malými světlomety "Tütenlampen" ze 70.let minulého století. ■ Lokomotiva má digitální rozhraní NEM 652 do dodatečnou digitalizaci a dozvučení. ■ Má účinný pětipólovým motor se setrvačníkem pro pohon všech 4 náprav se 2 bandážovanými koly zajišťující dobré jízdní vlastnosti a dobrou tažnou sílu. ■ Uspořádání kol: 1 Do 1 ■ Trojité přední světlomety a dvojitá červená obrysová světla se mění podle směru jízdy. ■ Model s elegantním, detailně propracovanými podvozkem a s propracovaným lakováním a potiskem. ■ Má věrně zpracované chassis a rám z kovového odlitku. ■ Šachta NEM 362 s kinematikou krátkého spřáhla. ■ Délka přes nárazníky 19,5 cm.

Elektrické lokomotivy řady E 18 (od roku 1968 řady DB 118, od roku 1970 řady DR 218) patřily k nejrychlejším elektrickým lokomotivám Německých říšských drah (DR). Dosáhli maximální rychlosti 150 km/h. Tento výkon překonaly v DR pouze čtyři lokomotivy řady E 19, které byly schváleny pro rychlost 180 km/h. V letech 1935 až 1984 byly obvykle používány v pravidelném provozu před osobními vlaky.

Na konci války (květen 1945) bylo v provozu ještě 21 strojů. Všechny ostatní byly zaparkovány s více či méně rozsáhlými válečnými škodami. Opravy však začaly již v létě 1945. První dvě lokomotivy, které byly jen lehce poškozeny, mohly být uvedeny zpět do provozu již v září 1945. Do konce roku 1947 bylo opraveno devět lokomotiv, takže nyní bylo k dispozici 30 lokomotiv. Byly používány na již elektrifikovaných tratích v jižním Německu, tj. především z Mnichova směrem na Stuttgart, Norimberk nebo Regensburg. Další čtyři lokomotivy, které byly původně odstaveny s vážnými válečnými poškozeními, byly v letech 1950 a 1951 od základu přestavěny. V roce 1953 přibylo dalších pět lokomotiv, které byly získány od Německých říšských drah nebo vyměněny za jiný materiál. U DB byly v letech 1954/55 nově postaveny dvě lokomotivy od firmy Krupp (E 18 054 a 055), které byly dodány v prosinci 1954, resp. v březnu 1955, takže DB měla k dispozici 41 lokomotiv, které byly až do roku 1959 používány z bavorských dep v Mnichově, Norimberku, Regensburgu, Augsburgu a Freilassingu a také ze Stuttgartu. V roce 1968, kdy byla zavedena čísla hnacích vozidel podle EDP, dostaly lokomotivy nové označení řady 118. Poslední lokomotivy byly vyřazeny z provozu v depu Würzburg v roce 1984.

Vozy E 18 byly vybaveny plně svařovaným rámem vozidla. Pro zlepšení plynulosti jízdy byly pojezdové nápravy spojeny se sousední, bočně posuvnou hnací nápravou v rámu AEG-Kleinow. Předpětí vratných pružin vlečného rámu řízení se měnilo směrově pomocí válců se stlačeným vzduchem, takže se choval jako rám Bissel. Pohon zajišťovaly jarní hrnce. U Německých spolkových drah byly na údržbu náročné a na zlomení náchylné vinuté pružiny pohonu pružinových hrnců nahrazeny pryžovými parabolickými pružinami.

Lokomotivy E 18 měly elektromotorický pohon výhybkového ústrojí, který odlehčoval strojvedoucímu. Na rozdíl od jiných lokomotiv vyráběných ve stejné době bylo možné ovládání nahoru a dolů ovládat ze sedadla strojvedoucího pomocí pákového přepínače pojezdu, který měl navíc polohy "rychle nahoru" a "rychle dolů".

Od modelu E 18 02 měly lokomotivy velké přední prahy. Ty se však neosvědčily, protože se za nimi v zimě hromadil sníh a led a kvůli nedostatečnému chlazení se také přehřívala ložiska pojezdových náprav. Od roku 1943 se proto zástěry začaly vyrábět menší. DB je zcela odstranil, DR je zkrátil až na spodní okraj nárazníkových podložek. Až na několik výjimek byla původní světla, která byla upravena pro přední část vozu, nahrazena standardními světly na DB.

Sedm lokomotiv dostalo také opotřebované nárazníkové desky na DB (118 017, 026, 027, 030, 044, 050, 055). V letech 1957/1958 byly stroje Německých spolkových drah vybaveny vozidlovým zařízením Indusi typu I54 a v letech 1974-1977 také radiostanicemi pro vlakový rozhlas. Rakouské lokomotivy později dostaly dvě velká čelní okna s gumovým rámem. Přestavba strojů DR na rychlost 180 km/h byla provedena bez posílení brzd. Při zkušebním provozu byla akceptována delší brzdná dráha. V rámci testování středové nárazníkové spojky UIC bylo vozidlo E 18 31 vybaveno nárazníkovými podložkami a držáky pro středové nárazníkové spojky.

V běžném rychlíkovém provozu mohly stroje táhnout 935tunové rychlíky po rovině rychlostí 140 km/h, 990tunové vlaky při stoupání 5 promile rychlostí 100 km/h, 600tunové vlaky rychlostí 10 promile rychlostí 100 km/h a 360tunové vlaky rychlostí 20 promile stále rychlostí 75 km/h.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku