Deutsche Reichsbahn #AT 485/486 Battery-Operated Double Passenger RailCar DCC & Sound Ready osobní dvoudílná akumulátorová motorová jednotka

Deutsche Reichsbahn #AT 485/486 Battery-Operated Double Passenger RailCar DCC & Sound Ready osobní dvoudílná akumulátorová motorová jednotka

Osobní dvoudílná akumulátorová motorová jednotka modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře ve modelářské kvalitě - Liliput L133508 Deutsche Reichsbahn #AT 485/486 Battery-Operated Double Passenger RailCar DCC & Sound Ready osobní dvoudílná akumulátorová motorová jednotka, Ep.II.

Osobní dvoudílná akumulátorová motorová jednotka řady AT 485/486 Říšských státních drah ve dvoudílném konstrukčním provedení.

Akumulátorové vozy Wittfeld, také známé jako Wittfeldovy akumulační vozy nebo Wittfeldské vozy, byly prvními vícedílnými vagóny v Německu, které byly konstruovány pro elektrický pohon s uchováváním energie pohonu pomocí akumulátorů. V roce 1907 byly zakoupené pruskými státními železnicemi a od roku 1909 označované jako třída AT3 (v literatuře označované také jako AT 3) fungovaly na Deutsche Bundesbahn jako série ETA 177, 178 a 180 na hlavních tratích a na přilehlých odbočkách až do roku 1962 a byly používány také v příměstské dopravě.

Strojní inženýr Gustav Wittfeld vytvořil koncept a navrhl konstrukci těchto vozidel. Mělo jít o ekonomické a snadno ovladatelné vozy původně určené pro dvoudílnou vícenásobnou jednotku. To mu umožnilo splnit požadavky na přepravu přibližně 100 cestujících na vzdálenost 100 km rychlostí 50 km / h na rovné trase s dobovou technologií. Wittfeld rovněž přikládal velký význam skutečnosti, že akumulátory byly umístěny mimo prostor pro cestující ve dvou verandách na koncích vlaku. To zabraňovalo občasným kyselým výparům, které obtěžovaly cestující v prostoru pro cestující. V jiných podobných motorových vozech těch let byly akumulátory často umístěny pod sedadly z důvodu prostoru.

V roce 1907 byla vytvořena první ze čtyř sérií. Konstrukcí vozu byla pověřena Breslauer Aktiengesellschaft für Eisenbahnwagonbau und Maschinenbauanstalt a za elektrotechniku ​​byla odpovědná společnost AEG. Vozy se osvědčily, i když prostor uvnitř byl příliš malý. Bylo dále vyrobeno celkem osm kusů třídílných vícenásobných jednotek s dvounápravovým mezilehlým motorem pro oblasti Frankfurt / Main, Münster a Posen. Všechny vyrobené vozy byly označeny jako pruská AT3. Po roce 1915 zavedly pruské státní železnice nový systém označení; vozidla byla klasifikována jako A2 až A6 s rozlišovacím znakem.

První řada motorových vozů byla do roku 1908 dodána železničním útvarům v Danzig, Königsberg (Prusko) a Štětíně. Další série později přišla na ředitelství Breslau, Bromberg, Cassel, Mainz, Münster, Altona a Posen. Celková síť tras využívaná více jednotkami se do roku 1914 rozšířila na 5300 km.

Po skončení první světové války přešlo mnoho vozidel do nově zřízené polské státní železnice PKP jako reparace z dřívějších východních německých území. Deutsche Reichsbahn také přemístila v roce 1926 akumulátorové motorové vozy do bavorských oblastí Mnichov, Augsburg a Norimberk.

Od roku 1948 byly vozy poprvé označovány jako ETA 178 a 180. Obecné rozdíly vznikly v závislosti na typu obvodu (např. ovládání stykače nebo řadicího bubnu). Od roku 1952 bylo několik poškozených vozidel přestavěno na novou třídu ETA 177. Byla vybavena vyztuženými bateriemi a novými vačkovými spínači a byla zřízena pro provoz s řídicími vozy. ETA 177 měla napětí 400 V a ETA 178 a ETA 180 měly napětí baterie 310 V. Poslední vozidlo vyjelo na trať v roce 1962 a z provozu vylo vyřazeno v roce 1964.

Deutsche Reichsbahn pokračovala v používání motorových vozů, dokud nebyly vyčerpány baterie. Byly vyřazeny z provozu a některé z nich byly v letech 1952 až 1954 přestavěny na osobní nebo pracovní vozy. Původně plánovaná rekonstrukce nebyla provedena z materiálních a nákladových důvodů.

Po druhé světové válce zůstala v Polsku další vozidla. Akumulátorové motorové vozy Wittfeld byly používány PKP po dlouhou dobu. Poté, co byly vyřazeny z provozu, byly některé přeměněny na bezmotorová pracovní vozidla.

V Německu nepřežilo žádné vozidlo Wittfeld. V Polsku však stále existuje motorový vůz tohoto typu, označený jako Ma 090 802, bývalý AT 543/544 Deutsche Reichsbahn, který byl vyroben v roce 1913 pro Stettinské železniční ředitelství. Po první světové válce přišly na PKP některé vozy Wittfeld, ale AT 543/544 zůstal mezi světovými válkami u Německé říšské dráhy v Pomořanech a používal se hlavně na trase Schneidemühl - Stolpmünde mezi Stolp (nyní Słupsk) a Pobřeží Baltského moře Bylo použito přímořské letovisko Stolpmünde (nyní Ustka). Ze Stolpu to bylo 50 kilometrů k tehdejším polským hranicím poblíž Bütow (nyní Bytów).

Po druhé světové válce vozidlo zůstalo na bývalém východním německém území a dostalo se do vlastnictví PKP, která jej až do roku 1959 používala v oblasti Kwidzyn (dříve Marienwerder) a později jej přestavěla na inspekční železniční vůz trolejového vedení . V roce 1992 jej ve velmi špatném stavu získala Polskie Stowarzyszenie Miłośników Kolei (Polské sdružení přátel železnic) se sídlem v Skierniewice. Při následné obnově byl motorový vůz vrácen do svého poválečného stavu do roku 1995 a zúčastnil se přehlídky vozidel ve Varšavě. Po rekonstrukci však vozidlo nebylo schváleno pro osobní dopravu a je v současné době (od roku 2017) pojízdné s poškozením článků baterie, ale samo se již nemůže pohybovat. Lze si jej prohlédnout v úvodní dny Železničního muzea v Roundhouse Skierniewice.



PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.



Zaregistrujte k odběru Newsletteru

Pozoruhodné knihy (Nakladatelství Pknihy publishing)

email: info@pknihy.cz