FreightCorp NSWGR #4627 HO Australia Freigh Rail Blue Yellow Stripe Scheme Class 46 Electric Locomotive DCC Ready

FreightCorp NSWGR #4627 HO Australia Freigh Rail Blue Yellow Stripe Scheme Class 46 Electric Locomotive DCC Ready

Elektrická lokomotiva modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - 46-20 Auscision Models FreightCorp NSWGR #4627 HO Australia Freight Rail Blue Yellow Stripe Scheme Class 46 Electric Locomotive DCC Ready, epocha IV.

■ Elektrická lokomotiva třídy 46 australských státních železnic New South Wales Government Railways NSWGR v provozu od 7. června 1957 na elektrifikovaných tratích státu Nový Jižní Wales za za nákladní vlaky z Rozelle a Enfieldu a za uhelné vlaky z dolu Glenlee na hlavní jižní trati do Port Kembla v modrém zbarvení Freight Rail Blue. Po více jak 38 letech byla vyřazena 17. ledna 1996 jako poslední stroj ze všech lokomotiv řady 46. ■ Barevné schéma Candy jako prominentní livrej vydrželo jako hlavní nátěr lokomotiv až do roku 1992, kdy bylo nahrazeno modrým nátěrem Freight Rail, ačkoli od roku 1988 se z dílen v Cardiffu objevila zjednodušená verze známá jako červený teror prvně aplikovaná na 4469, u kterého se vynechaly žluté a oranžové pruhy a snížila se tak doba potřebná k nátěru jednotek pro použití hlavně na lokomotivách mimo hlavní tratě (třídy 44, 45, 48, 49), ostatní lokomotivy tříd/řad 422, 442, 80, 81 nadále dostávaly plné barevné schéma. ■ NEdigitalizovaný model s digitálním rozhraním MTC 21 PIN pro dodatečnou digitalizaci a ozvučení s digitálním dekodérem a reproduktory. ■ Má 5-pólový motor se šikmým vinutím s dvojitými mosaznými setrvačníky pro pohon všech náprav pro zajištění hladkého chodu. ■ Funkční čelní a koncové LED světlomety s ručním spínáním. ■ Těžký, vysoce detailní, tlakově litý podvozek z kovu se samostatně aplikovanými díly a karoserie z plastu (ABS). ■ Čelní a koncové LED světlomety se mění podle směru jízdy. ■ Kovová a plastová madla a brzdové potrubí. ■ Černěná disková kola (RP25-110) z kovu.. ■ Věrně realizovaný lak a potisk. ■ Detailně propracovaná kabina s postavami strojvedoucího a strojníka. ■ Kovová leptaná zrcátka a stěrače čelního skla. ■ Samostatně aplikované vzduchové hadice. ■ Odpružené kovové pantografy a nárazníky. ■ Kovové kloubové spojky/spřáhla a samostatně aplikované kovové části ■ Model bude fungovat na kolejích kódů 70, 83 a 100. ■ K dispozici 8 různých odstínů laku na 8 různých verzích lokomotivní skříně.

Lokomotiva číslo 4627 byla (stejně jako další stroje včetně č. 4615) vyrobena 15. března 1957 v Angii a přepravena lodí do přístavu v australském městě Sydney 9. května 1957, kde byla zařazena do provozu 7. června 1957 a po více jak 38 letech vyřazena 17. ledna 1996 jako poslední stroj ze všech lokomotiv řady 46. Potom byl stroj 4627 od firmy FreightCorp zakoupen společností Hunter Velley Railway Trust v roce 1998 jako součást zachování historického dědictví třídy 46. Nakonec lokomotivu vykoupila společnost SETS dne 18. dubna 2017, aby zabránila velmi škodlivěmu venkovnímu účinku jeho venkovního skladování jakožto ocelovému kolejovému vozidlu.

Stroje třídy 46 New South Wales byly hlavní elektrické lokomotivy vyrobené společnostmi Metropolitan-Vickers a Beyer, Peacock & Company v Anglii pro australské Ministerstvo železnic New South Wales. Později byly v provozu spadající pod Komisi pro veřejnou dopravu (Public Transport Commission), státní železniční úřad (State Rail Authority) a společnost FreightCorp, přičemž většina z nich zůstala v provozu do 90. let 20.století. Lokomotivy byly postaveny v závodě Bowesfield Works, Stockton-on-Tees, kam elektrické vybavení jednotek dodávala společnost Metropolitan-Vickers ze svých závodů Trafford Park a Sheffield. Výrobce Metropolitan-Vickers čerpal ze zkušeností získaných při výrobě svých dřívějších elektrických lokomotiv British Railways řady 76 a 77, které byly v provozu na trati Woodhead Line v Anglii a později v Nizozemsku. Stroje byly zakoupeny v rámci elektrifikace hlavní západní trati přes australské Modré hory Blue Mountains z města Penrith do Bowenfels. První lokomotiva byla nasazena do provozu v červnu 1956 za osobní vlaky vyjíždějící z nádraží Sydney Central a za nákladní vlaky z Rozelle a Enfieldu. Od ledna 1960 začaly stroje zajíždět do Gosfordu po elektrifikaci hlavní severní tratě a dále po jejím rozšíření do Broadmeadow a Newcastle v červnu 1984. Od roku 1968 vozili uhelné vlaky z dolu Glenlee na hlavní jižní trati a od ledna 1986 zahájili provoz do Port Kembla po elektrifikaci trati Illawarra. Dále od roku 1970 táhly rychlík Indický Pacifik ze Sydney Central do Lithgow. Vzhledem k tomu, že vozový park železniční společnosti Commonwealth Railways z nerezové oceli měl v roce 1970 kratší nárazníky, měly lokomotivy čísel 4601-4604 odstraněné nárazníky na jednom konci, aby se zabránilo uzamykání nárazníků - stroje čísel 4605-4608 se podobně upravily v roce 1974. V roce 1990 zůstalo v provozu 38 lokomotiv, ale po rozhodnutí National Rail používat dieselové lokomotivy na síti elektrifikovaných tratí byla třída z provozu stažena do ledna 1996. 35 lokomotiv bylo sešrotováno a zbylo jich jen 5.

Elektrické lokomotivy „třídy 46“ byly projektovány v rámci elektrifikace tratě Sydney – Wallerawang vedoucí přes Modré hory Blue Mountains ve státě Nový Jižní Wales N.S.W. pro zvýšení objemu přepravovaného uhlí ze západních uhelných polí za osadou Lithgow v polovině až koncem 50. let. Kapacita tehdy existující dvoukolejné západní železniční trati provozované parními lokomotivami se zdála nedostatečná. Nakonec však objem přepravy uhlí nebyla tak velký a existence velkého stávajícího depa parních lokomotiv v Lithgow vedly k ukončení projektu elektrifikace v Bowenfels - na okraji Lithgow. Na základě konstrukčních zkušeností získaných s prototypem elektrické lokomotivy 4501 vypsalo oddělení mechaniky železnice NSW Government Railways výběrová řízení na dodávku 40 elektrických lokomotiv. Vítězná společnost Metropolitan-Vickers Beyer-Peacock ze Stocktonu v Británii zkonstruovala, vyrobila a uvedla do provozu první stroj během června 1956, rok před dokončením elektrifikace tratě do Bowenfelsu. Elektrické vybavení vyrobila firma v Manchesteru a Sheffieldu. 40 strojů dorazilo do Sydney mezi květnem 1956 a únorem 1958. S postupem elektrifikace tratě přes Modré hory z Emu Plains začaly lokomotivy třídy 46 vypomáhat parním vlakům v postupných fázích stavby, dokud nebylo 9. června 1957 dosaženo její úplné elektrifikace do Lithgow a Bowenfels, což umožnilo stažení parního provozu přes hory. Řízení trakce je pomocí systému Metrovick "unit switch" (elektricky blokované jednotlivé elektropneumatické stykače). Elektrické zařízení Metrovick zahrnuje; šest trakčních motorů MV272, napájecí motorgenerátor MG86, motorgenerátor budiče MG92, dva 20P pantografy a dva kompresorové motory AY52 (namontované na dva kompresory Westinghouse 2C75). Řídicí zařízení je typu 1955, s ručním vrubem a rekuperačním brzděním, přímo ovládané hlavním řídicím zařízením strojvedoucího (nebo můstkovým vlakem při provozu ve více jednotkách).

V období před zavedením jednopodlažních meziměstských elektrických vlakových souprav v roce 1958 se lokomotivy třídy 46 používaly také před slavné příměstské expresy „The Fish“ a „The Chips“ až do září a prosince 1958. V roce 1960 byla dokončena elektrifikace severní tratě do Gosfordu, přičemž bylo opět použito těchto lokomotivv pro doplnění dopravní kapacity na obou stranách Hawkesbury River Bridge. Většina lokomotiv řady 46 měla dlouhou životnost, až na dvě byly všechny ještě v provozu na začátku roku 1990. Od této doby však byli stroje této řady postupně stahováni z provozu, posledních 16 během ledna 1996. 17.leden 1996 byl poslední den služby pro lokomotivy třídy 46. Po stažení vybrali pracovníci střediska údržby lokomotiv v Lithgow stroj 4638 jako oficiálně zachovanou lokomotivu řady 46 s provozním dědictvím, protoýe se jednalo o poslední repasovanou jednotku. Vzhledem k velmi dobrému elektrickému a mechanickému stavu a pozdní výměně vybavení byla 4615 označena jako doprovodná historická jednotka k 4638, přičemž je také zachována v provozuschopném stavu s repasovanými původními pantografy Metrovick. Provoz lokomotiv řady 46 přešel ze Státního železničního úřadu SRA NSW (State Rail Authority of NSW) na nákladní firmu FreightCorp (která dříve provozovala všechny nákladní služby SRA). Tak Stroj 4615 prodala FreightCorp společnosti Sydney Electric Train Society dne 20. dubna 1998. Další zachované jednotky třídy 46 má Muzeum železniční dopravy NSW (4601 a 4638) a železniční muzea v Dorrigo (4602) a Rothbury (4627). Všechny uchované jednotky mimo 4601 jsou kompletní. Zbývající stroje byly vyřazeny v Simsmetal Mascot v polovině až koncem roku 1998.

Výrobci - Metropolitan-Vickers/Be.yer, Peacock & Company, Bowesfield Works, Stockton-on-Tees, Anglie Sériová čísla 786-825. Rok výroby 1956–1958. Celkem vyrobeno 40 ks. Konfigurace: • UIC Co-Co Rozchod 1 435 mm (4 stopy 8+1⁄2 palce) standardní rozchod. Průměr kola 45 palců (1 143 mm). Rozvor 41 stop 0 palců (12,5 m). Délka bez nárazníků: 51 stop 2 palce (15,60 m). Délka přes nárazníky: 53 stop 11+1⁄4 palce (16,44 m). Šířka 9 stop 7 palců (2 921 mm). Výška včetně složeného pantografu: 14 stop 6 palců (4 420 mm). Zatížení nápravy 18 dlouhých tun 14 cwt (41 900 lb nebo 19 t). Hmotnost lokomotivy 112 dlouhých tun 0 cwt (250 900 lb nebo 113,8 t). Obsah písku: 18 cu ft (0,51 m3). Elektrický systém napájení 1 500 V DC. Aktuální odběr(y) 2 pantografy Trakční motory 6 × Metropolitan-Vickers 272. Maximální rychlost 70 mph (113 km/h). Trvalý výkon: 3490 (2604 kW). Hodinový výkon: 3830 (2857 kW). Trvalý tah: 36 700 lbf (163,25 kN). Tažná síla při 25% adhezi: 62 000 liber (275,8 kN) Hodinový tah: 40 800 lbf (181,49 kN) při 34,5 mph (55,5 km/h). Převodový poměr: 67:19. Ovládací napětí: 120V DC. Minimální poloměr zatáčky: 330 stop (100,6 m). Provoz více jednotek: Až 4 jednotky. Provozovatelské: oddělení železnic Nový Jižní Wales, Komise pro veřejnou dopravu, Státní drážní úřad, Společnost FreightCorp (Department of Railways New South Wales, Public Transport Commission, State Rail Authority). Počet lokomotiv celkem ve třídě - 40 ks s čísly 4601-4640. První uvedení do provozu 25. června 1956. Vyřazení z provozu 17. ledna 1996. Zústaly stroje čísel 4601, 4602, 4615, 4627, 4638. Dispozice 35 sešrotováno, 5 zachovalých.

Lokomotivu č. 4615 (výrobní číslo 800) dovaezla 15. listopadu 1956 do přístavu v Sydney loď Jason spolu se sesterskou lokomotivou 4614. Kvůli dočasnému nadbytku na trati byla 4615 zařazena do služby až 21. ledna 1957. Jednou z prvních povinností 4615 bylo spolu s 4606 a 4613 vést oficiální zkušební vlak po nově dokončeném nadzemním úseku trati z Valley Heights do Katoomba. Od ledna 1957 do ledna 1960 byl stroj 4615 ve výhradním provozu na západní trati do Lithgow pro přepravu cestujících i zboží. Při dodání byl 4615 nalakován v „Midland Red“ (maroon kaštanově hnědé) livreji, zmírněné použitím karmínových pásů kolem karoserie. Spolu se svými sourozenci byla 4615 zpočátku mimo provoz ve Flemington Electric Train Car Sidings, až do otevření účelového skladu nafty a elektřiny v Enfieldu, známého jako „Delec“ v květnu 1958. 4615 dostala nové barevné schéma toskánské červené karoserie lemované žlutými pruhy v dubnu 1968. Většina třídy dostala takzvané „bonbónové“ barevné schéma, poprvé představené v roce 1982, včetně 4615. Několik strojů třídy 46 obdrželo Livrej Freightrail Blue z roku 1992, opět včetně 4615, která byla jednou z posledních, které byly vyrobeny. Po dokončení nápravných prací na jejich odbočce byla 4615 4. října 1998 převedena do State Mine Heritage Park and Railway v Lithgow k uskladnění. 4615 byla také poslední lokomotivou řady 46, která opustila Lithgow Maintenance Centre a byla provozována přes Lithgow. Po prohlídce SETS "86 Class Farewell Tour" 7. září 2002 (která znamenala konec komerčního využití elektrických lokomotiv v NSW) klíčový personál z Lithgow Locomotive Maintenance Center naléhal, aby byla 4615 vrácena do provozu, a velkoryse nabídli svou pomoc. Poté, co kontrola potvrdila, že lokomotiva zůstala ve výborném mechanickém a elektrickém stavu, byly tyto práce dokončeny mezi říjnem a začátkem prosince 2002. 4615 byla přemístěna ze State Mine zpět dolů do Lithgow Yardu (a pod režii) dne 30. listopadu 2002. Byla úspěšně vyzkoušena s lehkým motorem na Mount Victoria a vrátila se 5. prosince 2002. Lokomotiva byla provozována s lehkým motorem z Lithgow do Eveleigh v Sydney. dne 6. prosince a 7. prosince 2002 uskutečnila svůj první plánovaný výlet společnosti - "Airport Colliery 46 Class Tour". V pátek 20. prosince 2002 také podnikl zkušební výlet do Sandownu 4615 a stal se posledním elektrickým provozem na této průmyslové lince, kvůli odstranění nadzemního vedení během následujícího víkendu. 4615 byl použit pro testování kolejových obvodů na východní předměstské železnici v rámci změn obratu !--Edgecliff--> Bondi Junction dne 27. března 2004. V červnu 2004 byla lokomotiva dočasně přelakována na indickou červenou se žlutými vousy a bílými čísly. Toto replikuje jednu variantu původního nátěru vousů z roku 1968 aplikovaného na některé členy této třídy. Plánuje se rozsáhlejší obnova vnější karoserie. Lokomotiva byla provozována na společenských výletech při různých příležitostech, naposledy byla naše „First Passenger Electric Sesqui-Centenary Tour“ 28. května 2005. Po změně managementu v Railcorp s Hornsby Maintenance Center a změně zásad od zabudování historických elektrických zásob do provozního depa, SETS přesunul 4615 (a jeho další položky) do krytého ubytování v Junee RoundHouse dne 7. června 2009. poté otevřena pro veřejnost v muzeu bez pantografů. (Který musel být odstraněn pro převod po neelektrifikovaných tratích.) Dne 16. a 17. června 2018 bylo 4615 a další položky SETS převedeny z Junee RoundHouse zpět do LMC Lithgow společnosti Pacific National k reaktivaci. Dosud byly do LMC dodány dva repasované originální pantografy 20P Metrovick k opravě a byly vyměněny všechny hasicí přístroje. V současné době je plánováno dokončení těchto prací na začátek roku 2019. Výběr, konzervace a následný provoz 4615 Společností byl umožněn za pomoci technického a dozorčího personálu v Lithgow Locomotive Maintenance Centre. Po ukončení provozu elektrických lokomotiv v N.S.W. na konci června 2002 byl „Domov flotily elektrických lokomotiv“ dne 31. března 2003 po 117 letech provozu lokomotivního depa v Lithgow uzavřen.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.



Zaregistrujte k odběru Newsletteru

Pozoruhodné knihy (Nakladatelství Pknihy publishing)

email: info@pknihy.cz