První parní lokomotiva, pohybující se po kolejnicích, sestrojená Richardem Trevithickem v roce 1804 - Richard Trevithick #0001 Old-Time Livery 1804 First On Rail Steam Engine Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

Parní lokomotiva, ve starší češtině také parovůz, je nezávislé trakční kolejové vozidlo, poháněné parním strojem, které představovalo od poloviny 19. století do poloviny 20. století nejdůležitější druh hnacího vozidla (lokomotivy) na železnici.

Vývoj parní lokomotivy byl umožněn vynálezem parního stroje a jeho zdokonalením Jamesem Wattem. Vynálezu parní lokomotivy předcházely pokusy s parními vozy. První vůz, pohybující se silou páry, sestrojil francouzský důstojník N. J. Cugnot v roce 1769. První parní lokomotivu, pohybující se po kolejnicích, sestrojil Richard Trevithick v roce 1804.

Richard Trevithick (13. dubna 1771, Illogan, Cornwall, Spojené království – 22. dubna 1833, Dartford, Kent, Spojené království) byl britský vynálezce, inženýr a konstruktér první funkční parní lokomotivy.

Trevithick vyrůstal v cornwallských dolech, kde byl jeho otec důlním mistrem a byl od dětství v kontaktu s parními stroji, které zde sloužily k pumpování vody k povrchu. Právě tady zahájil svoji kariéru úspěšného vynálezce – vynalezl a zprovoznil vysokotlaký parní stroj. Do té doby se používal nízkotlaký pohon vynalezený Thomasem Newcomenem a zdokonalovaný Jamesem Wattem a Matthewem Boultonem.

Po úspěšných pokusech s modely a aplikaci na nepohyblivých strojích v dolech zkonstruoval Trevithick v roce 1801 první parní stroj schopný samostatného pohybu. Pojmenoval ho "The Puffing Devil" (Bafající ďábel) a úspěšně ho otestoval v Camborne v Cornwallu. V roce 1802 si pak nechal vysokotlaký parní stroj patentovat.

Roku 1804 se mu podařilo dokončit vůbec první lokomotivu. Jeho patron a majitel patentů, rudný magnát Samuel Homfray uzavřel sázku o 500 guineí se svým konkurentem Richardem Crawshayem, že Trevithickova parní lokomotiva odveze 10 tun železné rudy po trati z Penydarrenu do Abercynononu (tento úsek byl asi 16 km dlouhý). Lokomotiva se osvědčila, odvezla 10 tun rudy, pět vagonů a sedmdesát lidí za čtyři hodiny a pět minut průměrnou rychlostí 8 km/h.

Mezi další významné vynálezy a projekty, kterých se účastnil, patří mimo jiné dolování tunelu pod Temží, návrhy na vyzdvihování lodních vraků, několik zemědělských strojů a metody zúrodňování krajiny. Strávil také jedenáct let v jižní Americe prací pro majitele tamních stříbrných dolů.

Richard Trevithick zemřel v hotelu Bull v Dartfordu ráno 22. dubna 1833. Byl pohřben v neoznačeném hrobě tamtéž. Památku Richarda Trevithicka připomíná jeho socha před cambornskou knihovnou, kde je zpodobněn s jedním ze svých modelů. V Camborne v Cornwallu je také každoročně pořádán Den Richarda Trevithicka.

Nejvýznamnějším konstruktérem se ale stal George Stephenson. Konstrukcí parních lokomotiv se zabýval od roku 1814. Později sestrojil například stroj Locomotion, který dal lokomotivám jméno, a především slavnou Rocket, jež dosahovala rychlosti 32,5 km/h, s níž 8. září 1829 zvítězil v soutěži na trati Liverpool-Manchester (u Rainhillu). Na Rocket uplatnil principy, využívané pak po celou další dobu existence parních lokomotiv, zejména konstrukci kotle s žárovými trubkami.

V době největšího rozvoje, který nastal kolem poloviny 20. století, jezdilo ve světě téměř čtvrt miliónu parních lokomotiv, které zabezpečovaly zhruba 90 % veškeré železniční dopravy. Nejrychlejší parní lokomotiva na světě jezdila ve Velké Británii. Byla to upravená lokomotiva společnosti London and North Eastern Railway A4 - Mallard, jež při rychlostním rekordu dosáhla rychlosti 203,5 km/h. Lokomotiva S 1-6.100 údajně dosáhla ještě vyšší rychlosti, jízda však nebyla dokumentována.

Přes mnohá vylepšení nebyla parní lokomotiva schopna obstát ve druhé polovině 20. století v konkurenci jiných druhů lokomotiv a to především pro:

nízkou energetickou účinnost parního stroje. pracnost obsluhy (velká náročnost na manuální práci lokomotivních čet). prašnost a exhalace. velmi pomalá akcelerace. složitá příprava na provoz (roztápění kotlů ve výtopnách po několik hodin dopředu). nutnost manipulovat s velkými objemy pohonných hmot, vody a odpadu (uhlí, popel a voda) spojené s nutností vybudování speciálních zařízení drážní infrastruktury určené pouze pro tyto účely (vodovody se systémem vodáren a vodních jeřábů v každé větší železniční stanici). omezením maximální rychlosti (to je dáno maximální rychlostí pohybu pístů a problémy s vyvažováním oscilujících hmot hnacího mechanismu).

V Československu byla výroba ukončena roku 1958 a z pravidelného provozu ČSD byla poslední parní lokomotiva vyřazena roku 1980. Parní lokomotivy však příležitostně jezdily v pravidelném provozu až do roku 1983. Jedinou zemí s významnějším provozem parních lokomotiv je Čína (6 500 aktivních lokomotiv v roce 1996 – většina světového provozu posledních let).

Ve zbytku světa jsou využívány sporadicky v místech výskytu levného uhlí (například Jižní Afrika) a jinde už jen pro turistické účely.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku