Dvojdílná diesel-elektrická jednotka modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - 920-40937 Walhters Southern Pacific SP #6315+8215 F7A+B HO Black Widow Grey Orange Red Front Scheme Class EMD F7 Two-Section Diesel-Electric Locomotive DCC & LokSound (2-Unit Pack).

■ Diesel-elektrická dvojdílná lokomotiva řady EMD F7 s „buldočí“ přídí americké železniční společnosti Southern Pacific SP jako jedna z nejpopulárnějších diesel-elektrických strojů v Americe v provozu u všech typů nákladní a osobní přepravy mezi 40. až 80. lety 20.století. ■ Digitalizovaný model řady WalthersProto s integrovaným digitálním rozhraním 21-PIN a s digitálním dekodérem ESU V5.0 LokSound Decoder pro zvukové a světelné funkce. ■ 2 čelní a koncový LED světlomety se mění podle směru jízdy. ■ Pětipólový motor s vysokým točivým momentem, s našikmo vinutým rotorem se dvěma setrvačníky pro pohon všech náprav s řízením motoru pomocí zpětného elektromagnetického pole a se šroubovými převody o poměru 14:1 pro účinnou regulaci chodu modelu při nízkých rychlostech v analogovém i DCC režimu pro hladký, ultra tichý chod. ■ Přesné věrné prototypové zvuky lokomotivy EMD F7. ■ Lakování a potisk podle autentických podkladů. ■ Těžký podvozek z tlakově litého odlitku pro maximální tažnou sílu. ■ Klakson Nathan M3 bez rádiové antény a horizontální mřížky na ventilátorech. ■ Snadné řízení více jednotek. ■ Kovová kola RP-25. ■ Kovová kloubová spřáhla Proto MAX(TM). ■ Provoz na kolejích kódů 70, 83 a 100.

Od roku 1949 do začátku 80. let 10.století byla lokomotiva třídy F7 s „buldočí“ přídí od EMD jedním z nejpopulárnějších diesel-elektrických strojů v Americe ve všech typech nákladní a osobní dopravy. Lokomotiva EMD F7 patří ke zlatému věku americké železnice. V roce 1949 uvedla společnost Electro Motive Division na trh lokomotivu F7, jednu z nejúspěšnějších lokomotiv všech dob. Se svou "buldočí" přídí se stala tváří železnice poloviny 20. století. U společnosti Union Pacific se jednotka proslavila mimo jiné v čelech slavných vlaků City of Los Angeles, City of San Francisco a Overland Express. Typ F7 s výkonem 1 500 koní byl nejprodávanější motorovou jednotkou společnosti Electro-Motive Division (EMD) všech dob a překonal všechny ostatní jednotky F dohromady. Od února 1949 do prosince 1953 vyrobila společnost 2 366 vozů F7A a 1 483 posilových vozů F7B. Není náhodou, že se prodalo téměř dvakrát více jednotek A než B; lokomotivy byly často provozovány v tříjednotkových soupravách A-B-A.

Lokomotiva F7 měla stejný výkon a vlastně i stejný motor 567B jako její předchůdkyně F3. Stejné byly i rozměry skříně. Hlavními nápadnými rozdíly mezi těmito dvěma lokomotivami jsou boční mříže, které jsou u lokomotiv F2 a F3 vyrobeny z křížených "králičích drátů". Na prvních F7 měly tyto mřížky vodorovné vzduchové štěrbiny; koncem roku 1951 začala společnost EMD používat mřížky Farr, které měly svislé štěrbiny. Železniční modeláři tuto změnu u modelů označují jako "fázování". Dalším výrazným rozdílem je kryt dynamické brzdy hned za kabinou, který je u modelu F3 zakončen dvojicí obdélníkových mřížek z drátěného pletiva. Lokomotivy F7 fáze I mají 36″ ventilátory dynamické brzdy, které jsou stejně velké jako ventilátory chladiče; lokomotivy fáze II mají 48″ ventilátory dynamické brzdy.

Výroba - 1949-1953. Postaveno: 2 366 jednotek A, 1 483 jednotek B. Délka - 15440 mm sekce A, - 15240 mm sekce B. Maximální rychlost - 188 km/h. Výkon -1500 HP.

Southern Pacific SP (nebo Espee z iniciál SP) byla americká železniční síť I. třídy, která existovala v letech 1865 až 1996 a fungovala převážně na západě Spojených států. Systém provozovaly různé společnosti pod názvy Southern Pacific Railroad, Southern Pacific Company a Southern Pacific Transportation Company.

Původní Southern Pacific začala v roce 1865 jako pozemková holdingová společnost. Poslední inkarnace Southern Pacific, Southern Pacific Transportation Company, byla založena v roce 1969 a převzala kontrolu nad systémem Southern Pacific. Společnost Southern Pacific Transportation Company byla v roce 1996 převzata společností Union Pacific Corporation a sloučena s její železniční společností Union Pacific Railroad.

The Southern Pacific legacy založila nemocnice v San Francisku, Tucsonu a Houstonu. V 70. letech 20. století založila také telekomunikační síť s nejmodernější mikrovlnnou a optickou páteřní sítí. Tato telekomunikační síť se stala součástí společnosti Sprint, jejíž název vznikl ze zkratky Southern Pacific Railroad Internal Networking Telephony.

Přitažlivost železnice Southern Pacific SP je dnes stále stejně silná, jako když společnost před čtvrtstoletím zanikla. To se může na první pohled zdát jako protimluv. Jak může být společnost tak monopolní, těžkopádná a lakomá jako SP také okouzlující a milovaná? V průběhu 19. století byla SP klasickým železničním padouchem, kdy podplácela nebo vydírala politiky, budovala tratě a zaměstnávala právníky k zastrašování soupeřů, násilně skupovala malé konkurenční železnice a integrovala je do své rozsáhlé, i když někdy neuspořádané, železniční sítě napříč Západem Ameriky.

Když Frank Norris v roce 1901 psal svůj „román o Kalifornii“, byla jeho hlavním aktérem společnost SP. Román pojmenoval slovem Chobotnice podle oblíbené metafory, kterou ji dali železnici redaktoři novin a karikaturisti. Její politické a finanční sevření bylo citelné všude jako chapadla, například chapadlo tratě Sunset Route vedoucí z Los Angeles do New Orleans, která byla dokončena v 80. letech 19. století za účelem agresívně obejít přepravní partnery společnosti na trati Overland Route a získat větší část příjmů z této přepravy. S dostavbou tratě Sunset Route si impérium změnilo svůj název a “Central Pacific” se změnil na “Southern Pacific”. Pozdějším zcela odlišným příkladem monopolní síly SP byly její expresní vlaky od proudnicového San Francisco přes barevný expres Coast Daylight až po elegantní rychlík Lark. V polovině století čelila SP konkurenci automobilek a leteckých společností, které nemohla ani odkoupit, ani zastavit. Prezident SP Donald J. Russell zvolil pro omezení konkurence jiný přístup – zrušil osobní vlaky podvodným trikem. Železnice SP se uchýlila k mazané sebesabotáži, aby zajistila, že počet cestujících poklesne natolik, že donutí federální úřady ke svému zrušení. Úpravy jízdních řádů proměnily drobná zpoždění ve zmeškané spoje. Čerstvě připravená jídla v tradičních jídelních vozech nahradily vozy „Automat“ s prodejními automaty. Prodejci jízdenek někdy lhali zákazníkům, že vlaky jsou plné bez volných jízdenek. Existuje mnoho dalších příkladů, od způsobu, jakým společnost rozděluje a prodává své pozemky osadníkům, až po pomalé odklánění nákladní přepravy, které společnosti přineslo vyšší příjmy na úkor včasných dodávek. Z mnoha příčin za více než stoletou existenci měli mnozí důvod společnost SP nenávidět.

Mohlo by se tedy zdát, že železnici SP bude těžké milovat, přesto ale měla společnost paralelní nálepku přátelské společnosti „Friendly“ jako jistý reklamní trik, který si vymyslelo marketingové oddělení, s vlivem na veřejnost. Částečně to bylo proto, že byla SP etablovaná všude na velké části Západu Ameriky, že šlo o velkou hlavní železnici, která veřejnost vozila na každoroční dovolenou nebo měsíční služební cestu, že zajížděla také jako malá odbočka do vašeho rodného města. Askeze Russella a jeho nástupců mezitím zrodila příběh o železnici SP s romantickou nostalgii. Být zaměstnancem SP, jezdit jeho vlaky nebo železnici obdivovat jako nadšenec znamenalo vychutnávat a truchlit nad potrhlou vznešeností ztraceného impéria. Svým způsobem právě ty události, které udělaly SP „špatnou“, byly také tím, čím byla pro lidi přitažlivá. Když společnost zmizela v roce 1996 sloučením s Union Pacific, konverze byla dokončena a SP byla navždy jak romantickým padouchem, tak dlouho ztraceným hrdinou.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku