Diesel-elektrická lokomotiva modelové železnice v měřítku H0 pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - Dekas DK-8750094 Tågkraft #1042 HO Gammeldanskar Ljusblå Vit Linje Scheme Class TMX (Di 3) Diesel-Electric Locomotive DCC & Sound, epocha VI.

■ Diesel-elektrická lokomotiva (T)MX (Di 3) švédské společnosti Tågkraft s červenou lokomotivní skříní a bílou linkou. ■ Model s účinným motorem umístěným uprostřed a setrvačníkem a dvěma bandažovanými koly, které poskytují dobré jízdní vlastnosti. ■ Mnoho samostatně aplikovaných detailů - špičkově propracovaný model se všemi detaily na karoserii z plastu a osvědčený kovový podvozek. ■ Součástí balení jsou sněhové pluhy a zástěry, fotoleptané střešní chodníky, větrací mřížky a pružinové nárazníky. ■ Má digitální rozhraní MTC 21 Pin a kvalitní reproduktor s digitálním dekodérem ESU M5.0 a zvukem Loksound s rozsáhlými jízdními a zvukovými funkcemi. ■ 3 čelních a 2 koncové světlomety se mění podle směru jízdy. Přepínatelná zadní světla a blikající světla pro indikaci připravenosti. ■ Dálkové světlomety, spodní obrysová světla, osvětlení motorového prostoru a vnitřní osvětlení kabiny lze ovládat samostatně a digitálně. ■ Šachta NEM 362 s kinematikou krátkého spřáhla. ■ Délka přes nárazníky 213,9 mm.

Majitelé stroje #1042 - 1962 až 1994 jako MX 1033 u DSB, 1994 až 1997 u BSX, 1997 až 2000 u BSM, 2000 aý 2004 u BK-Tåg, 2004 aý 2008 u STT a od 2008 do současnoti firma Tågkraft jako TMX.

Řada MY inv. č. 1101 - 1159 představuje lokomotivy DSB dodávané v letech 1954 - 1965 švédskou firmou NOHAB. Stroje 1101 - 1104 jsou spolu s norskou lokomotivou Di 3.602 prvními nohabkami, tedy lokomotivami typu AA16 vůbec. Od řady MY byla odvozena lehčí varianta MX s dvanáctiválcovým motorem.

Dánské státní dráhy již od konce 40. let usilovaly o náhradu parní trakce a proto vstoupily do jednání s firmou General Motors. Poté, co byly v roce 1951 předloženy první návrhy, objednaly DSB v roce 1952 u švédské firmy NOHAB čtyři motorové lokomotivy s maximální rychlostí 133 km/h a s uspořádáním náprav (A1A) (A1A) , odvozené z americké konstrukce FP7. Lokomotivy byly vybaveny šestnáctiválcovými dvoudobými vznětovými motory GM 16.567B o výkonu 1265 kW firmy General Motors (GM) s vrtáním 216 mm, zdvihem 254 mm a zdvihovým objemem 567 krychlových palců, t.j. 9,3 l. S hmotností pouhých 98,6 t a nápravovým tlakem necelých 17 t vyhovovaly tehdejším hlavním tratím. Lokomotivy byly vybaveny nádržemi na naftu o objemu 3400 l a parními generátory Vapor-Clarkson pro vytápění vlaků. Lokomotivy byly dodány v roce 1954 a označeny řadou MY. Definitivně převzaty byly v roce 1956.

Druhá série 40 strojů čísel 1105 - 1144 byla dodána v letech 1957-58. Tyto stroje měly hmotnost 101,6 t a byly (kromě 1105) vybaveny motory 567C o výkonu 1433 kW. Poslední série strojů 1145 - 1159 se shodnými parametry, avšak s motory 567D1 byla dodána v letech 1964-65. Ne všechny lokomotivy zůstaly v provedení z výroby. V roce 1968 byly na stroje 1109 a 1134 dosazeny motory 567B, totéž se stalo v roce 1973 s 1144. Zároveň s tím byly všechny lokomotivy s motory 567B přeznačeny na řadu MV - jednalo se o stroje 1101, 1102, 1104, 1109, 1134 a 1144. Motory 567C byly naopak v roce 1968 dosazeny na 1103 a 1105, v roce 1973 na 1104, v roce 1981 na 1134 a v roce 1984 na 1101. Lokomotivy řady MV byly při té příležitosti přeznačeny na MY.

V roce 1986 dostaly stroje 1154, 1156, 1157, 1158 a 1159 agregát pro napájení soupravy s motorem MTU. V roce 1996 bylo u DSB v provozu ještě 23 lokomotiv MY. Poslední byly vyřazeny z pravidelného provozu v roce 2001. DSB si ponechaly pro zvláštní jízdy stroj 1135. Kromě muzejních strojů byla část lokomotiv sešrotována, část prodána soukromým dopravcům ve Švédsku, Dánsku a Norsku.

Soukromé železniční společnosti ve Švédsku a Dánsku nakupovaly druhé Nohaby z Dánska a Norska a uváděly je do nákladního provozu ve Švédsku a Dánsku, Mezi společnosti, které Nohaby používaly, patří například Tågåkeriet i Bergslagen AB, TÅGAB, BMS, BSX, Innlandsgods, Tågkraft AB, Struckton, STT, Ofotbanen, Railcare, Three T a Skånetog.

Tento typ lokomotivy vyráběla švédská společnost Nohab v Trollhättanu v 50. a 60. letech 20. století pro DSB a NSB (dánské a norské státní dráhy). Pro DSB bylo dodáno celkem 59 lokomotiv MY a pro NSB 35 lokomotiv Di3. Pro DSB byla vyrobena také slabší verze MX a několik těchto lokomotiv bylo prodáno také do Švédska.

Konstrukce a vzhled byly do značné míry založeny na amerických dieselových lokomotivách s dieselovým motorem od General Motors (EMD 16-567C1), který přes generátor pohání elektrické kolejové motory v podvozcích. Třínápravové podvozky mají dvě hnací a jednu pojezdovou nápravu.

Vystouplá příď dodává lokomotivám výrazný a mohutný vzhled. Je zde jasně vidět podobnost například s americkou lokomotivou F7, kterou v několika tisících exemplářích vyrobila společnost General Motors. Sedadlo strojvedoucího je u lokomotiv TMY a TMX umístěno vpravo, na rozdíl od většiny ostatních švédských lokomotiv, protože v Dánsku, kam byly lokomotivy původně dodány, je to zvykem.

Lokomotivy se v Dánsku používaly ve všech druzích dopravy, ve Švédsku táhly pouze nákladní vlaky. Lokomotivy TMY a TMX jsou ve Švédsku kvůli svému původu často žertovně označovány jako "Gammeldanskar". Lokomotivy TMY mají převodovku pro maximální rychlost 133 km/h, ale ve Švédsku jsou schváleny pouze pro 120 km/h. Lokomotivy mohou jezdit v soupravě s dalšími lokomotivami TMY a TMX.

Jedna z lokomotiv Tågab, TMY 106, byla v roce 1999 stejně jako lokomotiva T43 přebarvena do barevného schématu americké Great Northern Railways pro film Tanec v temnotách (Dancer in the dark) od režiséra Larse von Triera. Společnost Great Northern Railway (jejíž hlavní trať vedla ze Saint Paul v Minnesotě do Seattlu na západním pobřeží) měla charakteristické oranžové a tmavě zelené barevné schéma se zasněženou skvrnou v logu společnosti.

Jedna lokomotiva, TMY 1111, byla počátkem roku 2000 přestavěna a modernizována společností Svensk Tågteknik ve Vetlandě, včetně nového, ekologičtějšího dieselového motoru Cummins, který spotřebuje méně paliva.

Výrobce: Nydqvist & Holm AB - Bofors-Nohab AB. Nápravy: (A1A)(A1A). Délka: 18900 mm. Provozní hmotnost: 102 tun. Výkon: 1433 kW. Rychlost: 120 km/h. Rok výroby: 1954-1958. Počet zakoupených kusů: 17. V provozu např. u: Tågab, Railcare, Svensk Tågkraft, Inlandståg.

V letech 1960 až 1962 zakoupila DSB 45 dieselelektrických lokomotiv od společnosti NOHAB v Trollhättanu. Lokomotivy byly jakousi boční verzí lokomotiv MY a nesly označení MX. Měly stejný charakteristický tvar "kulatého nosu" jako lokomotivy MY a byly vybaveny americkými motory GM, ale přesto byly mezi oběma typy lokomotiv vizuálně i technicky významné rozdíly, mimo jiné byly MX o něco kratší než MY a lišilo se i rozmístění roštů na bocích.

Není snad vlaku, který by někdy nebyl tažen jedním nebo více MX, a protože měly nižší nápravové zatížení než MY, jezdily téměř všude. Mezi speciální tratě, které MX obsluhovaly, patřily Skive-Glyngøre a křivolaká trať mezi (Randers)-Laurbjerg a Bramming-(Esbjerg). Byly však používány i v regionální dopravě, například noční vlak P 594 byl tažen dvěma lokomotivami MX mezi Århusem a Nyborgem v K79, a v průběhu let bylo také mnoho meziměstských vlaků taženo MX, a to jak mezi Kodaní H a Korsørem, tak mezi Århusem H a Nyborgem/Ålborgem/Frederikshavnem.

Kromě změny barvy došlo v průběhu let k dalším vizuálním změnám lokomotiv MX, včetně montáže napájecích kabelů, klapek ITC, dokončovacích blikačů a předních pluhů, a v letech 1986-87 byly lokomotivy ITC-MX 1011-1020 vybaveny vestavěnými koncovými návěstidly, stejně jako ve stejné době lokomotivy MY vybavené elektrickými topnými tělesy. Žádná lokomotiva MX neměla elektrické vytápění a kromě experimentální lokomotivy MX 1016 neměla žádná MX v provozu DSB ATC, ačkoli noví majitelé jej později do některých MX nechali namontovat.

Lokomotivy MX byly při dodání hnědé, přesně ve stejném designu jako lokomotivy MY, ale později byly všechny lokomotivy přebarveny do designových barev červená/černá. Lokomotivy ITC MX 1010-1020 byly přebarveny již v letech 1972-1973, přičemž MX 1010 byla úplně první lokomotivou. V této době ještě neexistovala konečná konstrukční příručka, takže značení těchto lokomotiv se lišilo od značení následujících lokomotiv, zejména MX 1010 se výrazně lišila od ostatních. Na jutských lokomotivách MX byly nárazníkové desky na červeno-černých lokomotivách červené, zatímco na sjællandských lokomotivách byly černé, i když existovalo několik výjimek a v roce 1982 byla MX 1004 jako poslední lokomotiva MX přebarvena na červeno-černý lak.

S dodávkou vlakových souprav MR v první polovině osmdesátých let a elektrifikací pobřežní a západní trati na Sjællandu v poslední polovině osmdesátých let se lokomotivy MX postupně staly nadbytečnými a od roku 1986 je DSB začala vyřazovat. Některé byly prodány soukromým železnicím po celém světě, jiné byly rozřezány. V posledních letech provozu byly zbývající lokomotivy MX seskupeny ve východní oblasti, kde byly používány mimo jiné ve dvou- a třívozových vlacích na trati Danlink mezi Rødby Færge a Østerportem a také v místních nákladních vlacích na trati nákladního spojení.

Po otevření tratě S do Frederikssundu v roce 1989 se staly nadbytečnými i lokomotivy ITC MX a kolem roku 1992/1993 byly z provozu vyřazeny poslední lokomotivy MX.

Lokomotivy MX byly přiděleny tak, že prvních 20 lokomotiv bylo přiděleno do východní oblasti a posledních 25 lokomotiv do západní oblasti, a toto přidělení zůstalo v podstatě nezměněno až do roku 1985, i když lokomotivy MX 1001-1003 občas jezdily i v západní oblasti. MX 1045 byla poslední lokomotivou MX, která přijela do Århusu 18. srpna 1962 ve vlaku 2955 a do provozu vstoupila 20. srpna ve vlaku 3995. Východní lokomotivy MX 1010-1020 byly v letech 1972-1973 přestavěny na ITC pro použití s tehdy novými vozy Bn a Bns a těchto 11 lokomotiv pak bylo používáno především na Frederikssundbanen, Kystbanen a na lille syd. V západní oblasti se lokomotivy MX používaly na hlavních i vedlejších tratích a pro nákladní, osobní i smíšené vlaky.

Dnes je stále v provozu velké množství MX pro různé provozovatele, hlavně v Dánsku a Švédsku, a zatímco v dobách DSB byly buď hnědé, nebo červenočerné, dnes jsou k dispozici téměř ve všech barvách duhy.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku