Elektrická lokomotiva modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - AC69193 A.C.M.E. Trenitalia SpA.FS #444R 106 HO XMPR Grigio Perla & Verde Magnolia Scheme Class E 444 (E.447, E.444R) Electric Locomotive DCC & Sound, Epocha V.-VI.

■ Digitalizovaný model s digitálním rozhraním NEM 660 21-PIN s digitálnm dekodérem Sound-decoder s rozsáhlými zvukovými a světelnými funkcemi. ■ Účinný pětipólovým motor s příčně uloženými kardanovými hřídely se dvěma setrvačníky s pohonem všech náprav se 2 bandážovanými koly. ■ Trojité přední světlomety a dvojitá červená obrysová světla se mění podle směru jízdy, fungují v běžném provozu a lze je ovládat digitálně. ■ Pro osvětlení jsou použity bezúdržbové, teplé bílé a červené LED diody. ■ Model s elegantním, detailně propracovanými podvozkem a s propracovaným lakováním a potiskem. ■ Má věrně zpracované chassis z plastu. ■ Šachta NEM s kinematikou krátkého spřáhla. ■ Délka přes nárazníky cca 200 mm.

■ Elektrické lokomotivy italské státní železniční společnosti FSI Ferrovie dello Stato Italiane řady E.444/E.447/E.444R byly velmi výkonné a rychlé stroje pro vozbu nejdůležitějších vlaků, zejména rychlíků a v mezinárodní přepravě s maximální rychlostí 180 km/h až 200 km/h na rozdíl od ostatních soudobých lokomotiv, které nepřekračovaly rychlost 140 km/h. Po dvě desetiletí 70. a 80. let 20. století byly stroje E.444 v celkovém počtu 117 kusů vlajkovou lodí italských lokomotiv, jejichž roli pak převzala skupina E.402.

V polovině šedesátých let Japonsko ohromovalo svět vlaky Šinkansenem, zatímco Francouzi podnikali první kroky s programem TGV. V Itálii 3. prosince 1963 na trati Grosseto-Montepescali Tyrhénské železnice dosáhla dvojice elektrických vozů ALe 601 při zkušební jízdě rychlosti 225 km/h. Italské dráhy však stále postrádaly lokomotivy schopné dosáhnout a překonat hranici 140 km/h s osobními stroji. V roce 1964 vyvinula Kancelář pro studium elektrických lokomotiv FS materiálové a trakční služby (l Ufficio studi locomotive elettriche del Servizio Materiale e Trazione FS) pod vedením inženýra Giulia Giovanardiho nový projekt lokomotivy vysokého výkonu s pověřením společnosti Proficine di Savigliano k její výrobě s konvenční konstrukcí schopné provozu na rychlých a expresních tratích vysokou rychlostí.

První prototyp E.444.001 z července 1967 dosáhl na přímé trati Řím-Neapol Direttissima s 6 vozy typu UIC-X průměrné rychlosti 143 km/h. Další 3 prototypy byly uvedeny na železnici v letech 1967 až 1968. S výkonem přes 3 MW však pro použití na rychlých tratích nestačily a navíc jejich podvozky byly omezeny pouze na rychlost 180 km/h. Případ prvního modelu E.444 s liniemi staré generace ignoroval aerodynamické zkušenosti provedené u elektrických vlaků projektu ETR 300 s disipativní elektrickou brzdou. Na kodańské železniční výstavě však prototyp 001 vzbuzoval obdiv. U příležitosti nástupu premiéra Alda Mora a ministra dopravy (a budoucího prezidenta republiky) Oscara Luigiho Scalfara do funkce dne 8. listopadu 1967 proběhla první jízda lokomotivy E 444.001 s strojvedoucími Arrighi a Pini, která odjela z nástupiště 1 římské stanice Termini v 9:00 v čele vlaku TV33069 do Neapole (linka Direttissima přes Formii). Vlak projel trať mezi městy Campoleone a Latina za pouhých 88 minut s maximální rychlostí 207 km/h (tehdy považované za vysokou rychlost). V roce 1970 věnovala italská pošta nové lokomotivě u příležitosti XII.výročí tisku poštovních známek zvláštní emisi známek s hodnotou 25 lir na počest technických úspěchů italského železnice.

U prvních sériově vyráběných strojů byly motory T550 nahrazeny výkonnějšími T750, čímž se instalovaný výkon zvýšil na 4200 kW, a podvozky byly upravené pro rychlost 200 km/h s lepší aerodynamickou karosérií. Původní nátěr se dvěma orientálně modrými pruhy na perlově šedém pozadí byl změněný a později byla opět zavedena červená bezpečnostní páska na čelem lokomotivy. Až do osmdesátých let byly E.444 zdobeny povrchovou úpravou z kartáčovaného hliníku a předním vlisem s okřídleným logem FS.

Bylo vyrobeno 50 lokomotiv s označením E.444.006-055 jako první série a dalších 60 kusů s označením E.444.058-117 jako druhá série s uvedením do provozu v roce 1972. Na francouzských příhraničních tratích s elektrifikací staré koncepce bylo 16 strojů přizpůsobeno na stejnosměrné napájení 1,5 kV. V roce 1974 vedlo zavedení elektronického regulátoru reostatu tzv. shunt chopperu k významnému navýšení výkonu z hlediska tažné síly při rozjezdu lokomotivy. Na prototypu E 444.005 z roku 1975 se zkoušela další elektronická řešení, která později vedla ke vzniku řady E.632 / E.633 "Tigre" a umožnila v zarízeních TIBB lepší regulaci výkonu a zvýšení trvalého výkonu motorů o přibližně 25%, čímž instalovaný výkon dosáhl úctyhodné hodnoty 5 MW. Model E 444.005 se lišil ve své řadě napájením každého motoru pomocí samostatného měniče schopného regulovat napětí na koncích od 0 do 1800 V. Trakční motory měly také nezávislé buzení a regulaci nízkonapěťovým pomocným měničem v poměru k indukovanému proudu motorů. Do roku 1983 sloužil model jako zkušební lokomotiva pro zácvik strojvedoucích s přezdívkou elektronická želva Electronic Turtle. Až do rychlostní upravy tratě Direttissima však lokomotivy řady E.444 nemohly kázat svůj plný potenciál a často zůstávaly odsunuty na pomalé tratě bez možnosti demostrace rychlosti, pro kterou byly navrženy.

S poklesem zájmu o luxusní vlaky a se zvýšenou poptávkou po hromadné přepravě osob a zboží se pro "Želvy" otevřela nová éra v roce 1986, kdy nahradily Settebello na vysokorychlostní lince Milán-Řím v čele vlaků TEE s vozy Gran Confort.

V letech 1985 až 1988 odstranili technici FS poruchy na rozdělovačích trakčních motorů při rychlostech kolem 200 km/h u osmnácti strojů E.444 (023, 027, 041, 074, 075, 076, 090, 093, 095, 097, 099, 100, 103, 106, 108, 111, 112 a 114) změnou převodového poměru řetězového kola z 40/77 na 42/75 za účelem snížení počtu otáček motorů, které tak byly při maximálních otáčkách méně namáhány. S převodovým poměrem zvýšeným na 42/75 byla takto upravená skupina přestavěna na řadu E.447 s přezdívkou Tartarughe della Direttissima. Poměrně drahá změna poměru však také snížila výkon lokomotivy o cca 10%, což vedlo posléze opět k návratu ke starému převodovému poměru. Prototyp stroje E.447.074 vezl vlak ETR X 500.

Od roku 1989 byla celá skupina lokomotiv řad E 444 a E 447 modernizována technologickou aktualizaci palubních systémů vyvinutými pro E.632 a E.656 poslední série, automatickým startérem řízeným elektronickou řídicí jednotkou a statickými sadami 65kVA Parizzi jako měničemi. Brzdový systém byl vylepšen nahrazením předchozích pístových kompresorů jinými rotačními lamelovými kompresory, aby byla regulace tlaku konstantnější, včetně úpravy logiky elektrického ovládání brzdění tak, aby byla účinnější při vysokých rychlostech. Po dobrých výsledcích dosažených se zesílenými rozdělovacími motory, také s ohledem na snížení výkonu, které vedlo ke zkrácení poměru 42/75, bylo nakonec rozhodnuto o kompletní přestavbě sběrných potrubí, aby se převodový poměr strojů nezměnil.

Dále došlo k radikální úpravě kokpitu kvůli silnému aerodynamickému hluku při vyšších rychlostech, což ukončilo pronikání vzduchu a potřebu radikální izolace. Na konci práce všechny E.444 ztratily původní klenutou příď a přijaly moderní, agresivnější a s větším komfortem, měnšími vibracemi a hlukem. Z aerodynamického hlediska umožňovala nová přední část lepší výkon díky nižšímu součiniteli odporu vzduchu než u prvního stroje E.444; Změnil se i nátěr s jasnými barvami v odstínech šedé (perla a břidlice) a červená. Výměna kabiny umožnila radikálně odstranit azbestové izolační panely dříve, než začaly vykazovat známky nebezpečného rozkladu. Po modernizaci byla označena za řadu E.444R, kde R znamená přestavba. První modernizovaná lokomotiva z dílen Officine Grandi Riparazioni z Foligna s číslem 046 byla vrácena FS v provozním stavu dne 30. června 1989 a provedla zkušební jízdu v úseku Foligno-Spello do lokomotivního depa ve Florencii. Pro tuto příležitost byl charakteristický design želvy po stranách kabin, původně v zelené barvě, přebarven do odstínů červené a oranžové; na přední straně byl navíc použit nápadný nápis "E444R FS". Následovala modernizace strojů s čísly 116 a 094. Poslední přestavěný stroj byl v únoru 1997 s číslem 069 D.L. of Milano Centrale, opět v původní červené a šedé barvě. Po přestavbě byly takto získané nové E.444R široce používány k tažení vlaků InterCity. Prototypy E.444.002 a 003 byly místo toho zničeny, přestože byly plně funkční a vhodné pro službu.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku