Elektrická lokomotiva BV Rail Rotterdam #E189 212-4 HO MRCE Red White Blue Scheme Class 189 Siemens ES 64 F4 Multi-System Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

■ Lokomotiva německé leasingové společnosti MRCE-DISPOLOK s číslem ES 64 F4-212, který MRCE pronajímá holandské železniční, přepravní společnosti BV Rail. ■ Lakování a potisk od firmy Loc & More.

Mitsui Rail Capital (MRC) je železniční leasingová společnost a součást společnosti Mitsui & Co. se sídlem v Japonsku. Její hlavní činností je nákup a pronájem (nebo leasing) železničních nákladních vozů a lokomotiv. Společnost Mitsui Rail Capital Europe BV (MRCE) byla založena v říjnu 2004 se sídlem v Amsterdamu v Nizozemsku jako společná dceřiná společnost společností Mitsui & Co, Ltd. (Japonsko) a Mitsui & Co. Europe plc. (Spojené království). Hlavní činností MRCE je pronájem lokomotiv v Evropě pro nyní liberalizovaný systém železniční dopravy - zejména novým soukromým železničním společnostem.

Konec minulého tisíciletí se nesl nejen ve znamení pokroku a inovací v oblasti trakční techniky, ale na obzoru bylo i otevření železničních sítí v celé Evropě. Na obzoru byl vývoj nových řad hnacích vozidel. Společnost Siemens již na počátku 90. let vyvinula novou lokomotivní platformu, jejímž prototypem byla lokomotiva 127 001, a na jejím základě vyvinula rodinu EuroSprinter, jejímž jedním zástupcem je třída 152 pro Deutsche Bahn AG. Problémy se schválením třídy 152 v Rakousku a následný vznik třídy 182 jako německé odnože ÖBB Taurus vedly v roce 1999 k opční přestavbě třídy 152 při pořizování s tím, že 100 lokomotiv třídy 152 mělo být dodáno jako čtyřsystémové. Deutsche Bahn AG sledovaly jediný cíl - expanzi v Evropě, protože se čtyřsystémovými lokomotivami nové třídy 189 chtěly vtrhnout do mnoha sousedních zemí a samy nabízet nákladní dopravu. Lokomotiva 189 proto disponuje následujícími pohonnými systémy:

- Střídavý proud 15 kV/16,7 Hz - pro země Německo, Rakousko, Švýcarsko, Švédsko a Norsko; - střídavý proud 25 kV/50 Hz - pro země Dánsko, Lucembursko, severní Francii a Maďarsko; - stejnosměrný proud 1500 V - pro Nizozemsko a jižní Francii a - stejnosměrný proud 3000 V - pro země Polsko, Belgie a Itálie.

Výkon lokomotivy při střídavém provozu byl 6,4 MW, při stejnosměrném napětí 3 kV to bylo stále 6 MW a při stejnosměrném napětí 1,5 kV klesl na 4,2 MW. Vlastní hmotnost činí 87 t jako čtyřnápravová podvozková lokomotiva s třífázovou technologií pohonu. Konstrukce této nové čtyřsystémové lokomotivy se neomezila pouze na 100 lokomotiv DB AG, ale nově založená společnost Siemens Dispolok GmbH pořídila právě tyto lokomotivy a pronajala svůj vozový park německým i zahraničním železničním společnostem. Dnes patří Siemens Dispolok japonské společnosti MRCE, která nechala nebo stále nechává lokomotivy přebarvit ze žluto-stříbrné na černou.

Společnost Bombardier představila lokomotivu TRAXX AC3 jako první variantu rodiny TRAXX 3 na veletrhu "Transport a logistika" v Mnichově v květnu 2011. Měl modernizovaný design s více zaoblenými liniemi a LED světlomety. Výkon byl zvýšen na 6,4 MW a tažná síla na 320 kN.

V rámci tohoto projektu vznikají modely:

TRAXX F140 DC3 (E.494)
TRAXX F140/160 AC3 (Br.187, Rem.487)
TRAXX P160 AC3 (Br.147)
TRAXX F160 MS3 (Br.188)

V srpnu 2006 byla představena lokomotiva E483 001, což byl první zástupce vylepšené verze platformy TRAXX 2, označované jako TRAXX 2 Evolution (TRAXX 2E). Příchod této platformy znamenal větší modularitu řešení, takže již výrobce začal nabízet čtyři základní verze: stejnosměrné elektrické lokomotivy (DC), střídavé elektrické lokomotivy (AC), vícesystémové elektrické lokomotivy (MS) a motorové (diesel-elektrické) lokomotivy (DE). Z těchto čtyř pilířů začaly být vyráběny jen tři (DC, MS, DE), neboť typ AC byl nadále nabízen v původní verzi F140 AC2.

Pilotním strojem rodiny TRAXX 2 Evolution byl výše zmíněný E483 001, který byl jako jediný kus ve stejnosměrném provedení vyroben v Kasselu, další již byly vyráběny v lokomotivce ve Vado Ligure. Tyto lokomotivy pro provoz na tratích napájených trakční soustavou 3 kV DC jsou vyráběny v nákladní verzi F140 DC pro dopravce v Itálii (řada E483), Španělsku (řada 253) a Polsku (řada E483, resp. 5170). Osobní verzi P160 DC pak odebral jako řadu EU47 pouze polský dopravce Koleje Mazowieckie.

Výroba podtypu MS byla zahájena na základě 26kusové objednávky lokpoolu Angel Trains Cargo z roku 2005. Tyto lokomotivy začaly být dodávány v roce 2007 jako německá řada 186. V následujících letech se rozhodly do nákupu těchto lokomotiv investovat i další leasingové společnosti jako CBRail, Railpool či Akiem, ale také přímo dopravci, např. Euro Cargo Rail společně s DB Schenker Rail, BLS Cargo (švýcarská řada Re 486), český intermodální operátor Metrans (česká řada 386), Lokomotion Gesellschaft für Schienentraktion a ve verzi pro F160 MS pro rychlost 160 km/h také Nederlandse Spoorwegen.

Dieselové verze byly zákazníkům dodávány rovněž ve verzích pro osobní dopravu (typ P160 DE) a nákladní dopravu (F140 DE), ale nejednalo se o velké série. 11 kusů lokomotiv P160 DE bylo dodáno německému dopravci Landesnahverkehrsgesellschaft Niedersachsen (řada 246). Nákladní verzi F140 DE odebrala v počtu 10 kusů leasingová společnost CBRail, dopravce RheinCargo (5 kusů), Captrain Deutschland (3 kusy). Všechny tyto lokomotivy byly registrovány v Německu jako řada 285. 10 lokomotiv pak odebral polský dopravce Lotos Kolej, který ponechal německé označení BR285 a k tomu přibylo nejednoznačné polské řadové označení 365. Největší objednávka na stroje F140 DE přišla od francouzské společnosti SNCF Fret, která chtěla odebrat celkem 80 kusů (45 v první fázi). Později byly plány objednatele upraveny tak, že lokomotivy budou majetkem lokpoolu Akiem, který je stejně jako SNCF součástí skupiny Société nationale des chemins de fer français. Nakonec bylo vyrobeno jen 15 lokomotiv, které nebyly objednatelem odebrány a zůstaly tak majetkem Bombardier Transportation, který je nabízí k pronájmu či prodeji.

V roce 2004 prošla základní konstrukce modelu TRAXX zásadní modernizací: karoserie byla přepracována tak, aby vyhovovala současným bezpečnostním normám, a měniče GTO byly nahrazeny IGBT. Místo individuálního ovládání podvozků byla zavedena možnost ovládání jedné nápravy. Konstrukce karoserie byla zcela standardizována a v kabině je prostor pro montáž displeje nad čelním sklem. Rám podvozku byl zesílen, aby bylo možné zvýšit zatížení na nápravu na 22 tun. Když společnost Bombardier představila první modely řady TRAXX 2, byly předchozí modely označovány jako TRAXX 1 a na konec dosud dodávaného typu lokomotivy první generace bylo přidáno číslo 1.

V roce 2006, kdy byla vyrobena první diesel-elektrická verze, byla konstrukce a vnitřní uspořádání opět změněno, aby bylo zajištěno stejné uspořádání pro dieselové i elektrické verze. U elektrických verzí se pro transformátor používala střední poloha vznětového motoru. Hmotnost součásti ve střední poloze je podepřena vodorovnou montážní deskou, která se připevňuje k hlavnímu rámu. Tato generace rodiny je také označována jako platforma TRAXX 2E, samotné typové označení se nezměnilo. Generace TRAXX 2E zahrnovala také první skutečné dodávky stejnosměrných verzí platformy TRAXX. Verze TRAXX 2 AC se vyráběla souběžně s verzemi 2E.

Z projektu TRAXX 2 a TRAXX 2E se zrodily modely:

TRAXX F140 AC2 (Br.185 200 series, Re.482, Hector 241)
TRAXX F140 DC (E.483, 253), 100 jednotek pro Renfe a 175 rozdělených mezi 10 evropských železničních společností[2].
TRAXX F160 MS2 (Br.186, Br.386, Re.484, Re.486)
TRAXX P160 AC2 (řady Br.146 200, 300 a 500)

Jednotky E.483.101-108 (TRAXX F140DC) ve vlastnictví DB Cargo Italia byly společností Bombardier upraveny pro provoz na síti 3000 VDC v Itálii a na síti 1500 VDC ve Ventimiglii a Modane: těchto osm upravených strojů prošlo homologací pro francouzskou síť. Po této úpravě dostaly nové označení E.483F.

Na úspěšný typ TRAXX AC2 navázalo v roce 2011 představení nové verze TRAXX AC3 Last Mile (LM) s inovovaným designem. Tyto dvoufrekvenční lokomotivy (15 kV 16,7 Hz a 25 kV 50 Hz AC) si zachovaly základní parametry TRAXXů druhé generace (jmenovitý výkon 5600 kW, tažná síla 300 kN) a nabízejí maximální rychlost dle požadavků zákazníka od 140 do 200 km/h). Novinkou je pomocný spalovací motor, který lokomotivě dodává výkon 180 kW na obvodu kol a tažnou sílu 300 kN při maximální rychlosti 50 km/h. Lokomotivy s tímto pomocným motorem tak umožňují přístavbu souprav na neelektrizovaných koncových úsecích tras nákladních vlaků, odtud vzniklo označení Last Mile (resp. plné označení TRAXX AC3 LM). Nabízena je samozřejmě i verze bez pomocného motoru s prostým označením TRAXX AC3. Vyvinuta byla i stejnosměrná verze (3 kV DC) s pomocným spalovacím motorem (DC LM). Pro testovací účely jezdí lokomotivy s německým označením 188 001 a 188 002. Jedná se o MS verze (Multisystem) a jsou také vybaveny modulem LastMile.

Pro účely testů byly nejdříve v letech 2011-2012 vyrobeny tři lokomotivy ve verzi TRAXX F160 AC3 LM (tedy nákladní verze pro rychlost 160 km/h s pomocným spalovacím motorem), které byly zaaregistrovány v Německu jako řada 187 (konkrétně šlo tedy o stroje 187 001, 187 002 a 187 003). Tyto lokomotivy byly později prodány společnosti Railpool.

V roce 2014 pak byla zahájena výroba lokomotiv AC3 bez pomocného spalovacího motoru na základě rámcové smlouvy, která byla uzavřena na dodávku 450 kusů pro společnosti ze skupiny Deutsche Bahn s cílem nahradit v letech 2015 až 2023 starší lokomotivy německých řad 139, 140, 151 a 155. Jedná se především o lokomotivy typu TRAXX F160 AC3 pro DB Schenker Rail.

Stroje TRAXX MS3 jsou v ČR označeny jako řada 388 a sérii 10 kusů má provozovat ČD Cargo, dva stroje od roku 2021 také Regiojet.

Aktualizovaná druhá generace Traxx 2E zahrnuje Traxx F140 MS, v Německu známý jako třída 186. Jde o další vývoj lokomotivy Traxx F140 MS2: čtyřsystémová lokomotiva pro střídavé a stejnosměrné systémy o jmenovitém výkonu 5600 kilowattů (nebo 4000 kilowattů při stejnosměrném napětí 1500 V).

Společností Bombardier vyvinutá platformu Traxx umožňuje použít stejnou lokomotivní skříň pro elektrické i diesel-elektrické verze. Uprostřed motorového prostoru "Traxx 2 Evolution" (2E) se nachází montážní prostor, na který lze instalovat buď vznětový motor, nebo systém konvertoru dále vyvinutý z Traxxu F140 MS2. Spojovací chodba přes strojovnu již nevede v přímém směru, ale kolem tohoto bloku. U elektrických verzí je na jedné straně centrálního bloku chodba řešena jako uzamykatelná vysokonapěťová buňka.

Boční stěna lokomotivní skříně se skládá ze tří částí. Otvor pro sání vzduchu dieselového motoru je u elektrických verzí přišroubován štítkem, zatímco malý otvor pro plnicí hrdlo palivové nádrže není u elektrických lokomotiv uzavřen. Podvozky a pohony byly opět vylepšeny, takže s příčným ložiskovým pohonem kabiny lze poprvé dosáhnout běžné maximální rychlosti 160 km/h. Přesto bylo ponecháno dnes již zavádějící označení F140.

Bombardier TRAXX je řada elektrických a dieselových lokomotiv vyráběných společností Bombardier Transportation v nákladní (F) a osobní (P) verzi. První verzí byla dvounapěťová střídavá lokomotiva vyráběná od roku 2000 pro německé železnice. Následné verze zahrnují stejnosměrné a vícenapěťové verze, které jsou schopné provozu na většině evropských elektrifikovaných tratí: 1,5/3,0 kV DC a 15/25 kV AC. V roce 2006 byla rodina rozšířena o verze se vznětovým motorem. Společnými znaky všech variant jsou ocelové skříně, dva podvozky se dvěma motorizovanými nápravami, asynchronní třífázový indukční motor, chladicí otvory na okrajích střechy a kotoučové brzdy na kolech.

Značka TRAXX byla zavedena v roce 2003. Zkratka znamená Transnational Railway Applications with eXtreme fleXibility (nadnárodní železniční aplikace s extrémní flexibilitou). Lokomotivy byly vyráběny hlavně pro německé železnice, objednávky však přicházely i z dalších zemí, včetně Francie, Izraele, Švýcarska, Švédska, Norska, Itálie, Belgie, Lucemburska, Polska, Španělska, Maďarska, Jihoafrické republiky a Nizozemska.

Se vznikem názvu TRAXX se vyráběné modely rozdělily podle typu lokomotivy (P=osobní, F=nákladní), maximální rychlosti (140 nebo 160 km/h), typu napájení (AC=proudový, DC=stejnosměrný, MS=polynapěťový, DE=diesel s elektrickým pohonem). Případné číslo na konci označuje generaci.

Bombardier TRAXX je název rodiny elektrických a motorových lokomotiv, které jsou vyráběny společností Bombardier Transportation (resp. dříve Adtranz) v mnoha modifikacích. Montáž lokomotiv probíhá v závodech společnosti v Kasselu a Vado Ligure.

Bombardier TRAXX je modulární produktová platforma hlavních diesel-elektrických a elektrických lokomotiv vyráběných společností Bombardier Transportation, která byla postavena jak v nákladní, tak v osobní variantě. První verzí byla dvounapěťová lokomotiva na střídavý proud vyráběná pro německé železnice od roku 2000. Pozdější typy zahrnovaly stejnosměrné verze a také čtyřnapěťové stroje, schopné provozu ve většině evropských elektrifikačních systémů: 1,5/3,0 kV DC a 15/25 kV AC. V roce 2006 byla rodina rozšířena o verze s dieselovým pohonem. Mezi prvky společné všem variantám patří ocelové skříně, dva podvozky, každý se dvěma poháněnými nápravami, třífázové asynchronní indukční motory, výfuky chlazení na hranách střechy a kotoučové brzdy kol.

Samotný název TRAXX byl společností Bombardier Transportation oficiálně představen v roce 2003. Jedná se o zkratku z anglického výrazu „Locomotives Platform for Transnational Railway Applications with eXtreme fleXibility“ (nadnárodní železniční aplikace s mimořádnou flexibilitou).

V září 2003 dala společnost Bombardier vlaku Br.185 název TRAXX, který měl odkazovat na pojmy "trakce", "trať" a "atrakce". První písmeno modelů TRAXX odlišuje nákladní (F) a osobní (P) verzi. Původní systém zahrnoval také označení H pro těžká vozidla a S pro vysokorychlostní vozidla, ale žádné lokomotivy s tímto označením nebyly dodány. Číslo za prvním písmenem udává maximální rychlost lokomotivy v km/h. Další dvě písmena označují napájecí systém, přičemž střídavý proud je určen pro lokomotivy napájené střídavým proudem, stejnosměrný proud pro lokomotivy napájené stejnosměrným proudem a MS pro vícenapěťové lokomotivy schopné provozu pod jakýmkoli typem proudu. Označení DE bylo zavedeno také pro všechny elektricky poháněné vznětové verze a číslo na konci označuje generaci. Po zavedení tohoto systému byly lokomotivy Br.185 a další podobné lokomotivy pojmenovány TRAXX F140 AC1. Řada TRAXX 1 zahrnuje také modely osobních vlaků.

Lokomotivy byly vyráběny především pro německé železnice, objednávky přicházely i z dalších zemí včetně Francie, Izraele, Švýcarska, Švédska, Norska, Itálie, Belgie, Lucemburska, Polska, Španělska, Maďarska, Jihoafrické republiky a Nizozemska.

Lokomotivy TRAXX byly vyvinuty v závodech Bombardier v Mannheimu, Curychu Oerlikonu ve Švýcarsku a Vado Ligure v Itálii. Konečná montáž vozidel probíhá ve výrobních centrech lokomotiv Bombardier v Kasselu v Německu a ve Vado Ligure (pouze varianta DC).

Podle označení výrobce "F140" se jedná o nákladní lokomotivy s příčným pohonem, ale v průběhu vývoje v roce 2007 byla maximální povolená rychlost pro Německo a na HSL Zuid následně zvýšena na 160 km/h. Lokomotivy jsou vhodné i pro provoz na HSL Zuid. Naproti tomu v Rakousku a Polsku jsou tyto lokomotivy stále schváleny mimo jiné pouze pro rychlost 140 km/h a "140" v označení Traxx F140 zůstalo zachováno i oficiálně. V Německu jsou proto lokomotivy vhodné i pro osobní dopravu.

Hnací silou dalšího vývoje bylo také zjištění, že ačkoli Re 484 může fungovat ve všech běžných evropských energetických systémech, existuje omezení počtu souběžně instalovaných systémů řízení vlaků, což vede k nepředvídatelným schvalovacím postupům. Na rozdíl od předchozích modelů "Traxx AC" a "Traxx MS", jejichž původním objednatelem byly DB, resp. SBB, si druhou generaci MS zpočátku objednávaly výhradně leasingové společnosti, které měly zájem o co nejvíce balíčků pro jednotlivé země. V případě potřeby by mělo být možné je za přiměřené náklady modernizovat, dovybavit nebo přestavět

Do rodiny TRAXX patří:

Produkty od společnosti ADTranz:
EU11 (E.405)
EU43 (E.412)
TRAXX P160 DC (E.464)

První generace (ADTranz Octeon):
TRAXX F140 AC (Br.145)
TRAXX P160 AC (řada Br.146 0)
TRAXX F140 AC1 (první série Br.185, Re.481, Re.482, Re.485)
TRAXX P140 AC1 (CFL 4000)
TRAXX P160 AC1 (řada Br.146 100)

Druhá generace:
TRAXX F140 AC2 (Br.185 druhá série, Hector 241)
TRAXX F140 DC (BR.483, 253)
TRAXX F160 MS2 (Br.186, Br.386, Re.484, Re.486)
TRAXX P160 AC2 (řady Br.146 200, 300 a 500, MAV 480)

Třetí generace:
TRAXX F140 DC3 (E.494)
TRAXX F140/160 AC3 (Br.187, Rem.487)
TRAXX P160 AC3 (Br.147)
TRAXX F160 MS3 (Br.188)
Diesel-elektrický pohon:
TRAXX F140 DE (Br.285)
TRAXX P160 DE (Br.245/6)

Diesel-elektrické modely, vyráběné ve specifické sérii, se používají v Německu.


PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku