Parní lokomotiva typu Garratt na svoz materiálu modelové železnice v měřítku 1:19 pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - Accucraft Models Welsh Highland Railway WHR 1:19 Scale LMS Crimson Lake Scheme Class NG16 Garratt 2-6-2+2-6-2 Steam Locomotive.

■ Parní lokomotiva řady Garratt - model na zakázku pro specialisty na úzkorozchodné a zahradní železnice exkluzivně dostupný prostřednictvím firem Accucraft U.S. a Argyle Locomotive Works v Austrálii. ■ Skvělý model Accucraft plně zachycuje všechny detaily prototypu a také jeho silnou tažnou kapacitu. ■ Model je vnitřně vytápěn plynem s dvojitým spalinovým kotlem (dvojitý kouřovod, dva předehříváky). ■ Kotel je vybaven vodoměrným sklem, které umožňuje nepřetržitý provoz s plnicím systémem kotle. ■ Model má nastavitelný rozchod od 32 mm (0 gauge) do 45 mm (1 gauge) a má standardně izolovaná kolečka. ■ Nápravy jsou uloženy v bronzových ložiscích a všechny tyče a ventily jsou vyrobeny z nerezové oceli. ■ Motor je k dispozici ve verzi s manuálním nebo rádiovým ovládáním. ■ Střecha kabiny se dá odsunout pro přístup k plnicím hrdlům plynu, vody a maznice. ■ Kabina má celo-nýtovaný povrch. ■ Kotel je vybaven odkalovacím ventilem a maznice výtlaku má pod podlahou vypouštěcí ventil. ■ Plnička plynu a ovládání jsou umístěné v bunkru. ■ Model je vybaven šoupátky a zjednodušeným ventilovým převodem Walschaerts a je vyroben z nerezové oceli, mědi a mosazi. ■ Model je vyroben z nerezové oceli a mosazi a při správné údržbě vám poskytne potěšení po celý život. ■ Model představuje lokomotivu Garratt, která v současnosti jezdí na velšské železnici Welsh Highland Railway. ■ Model je k dispozici v barvách WHR Edison Energy Green č. 138, Plain Black č. 143, nebo bez pláštění v barvě GWR Green s červeným lemem nebo v barvě LMS Crimson Lake se žlutým lemem. ■ Ovládání z kabiny - regulátor páry, regulátor plynu, zpětný chod, maznice pod podlahovým vypouštěcím ventilem. ■ Lze dodat alternativní zadní bunkry – s/bez kolejnic pro uhelný provoz. ■ Uspořádání podvozku 2-6-2+2-6-2, interně plyn s butanem. ■ Rozměry: délka 788 mm (31″), šířka 128 mm (5″), výška 171 mm (63/4“). ■ Minimální rádius oblouku 1,2 m (48″). ■ (Volitelné) Rádiové ovládání. ■ Měřítko: 16 mm až 1 stopa (1:19). ■ Rozměr: 32 mm nebo 45 mm. ■ Kotel - dvojitý kouřovod. ■ Pracovní tlak: 60 psi. ■ Zpětný chod - přes zjednodušenou převodovku Walschaerts a šoupátka. ■ Palivo - butan v nádrži ve vodní lázni. ■ V kotli - pojistný ventil, manometr, manometr. ■ Dostupné barvy v závislosti na výrobní šarži - MS0070 – NG16 Garratt v LMS kaštanové. MS0071 – NG16 Garratt v zelené barvě GWR. MS0072 – NG16 Garratt v barvě WHR (Edison) zelená. MS0073 – NG16 Garratt v černé barvě.

Lokomotivy řady NG16 Garratt byly vyvinuty pro jihoafrické železnice s rozchodem 2 stop (610 mm), kde jim jejich flexibilní rozchod kolejí a vysoká tažná síla umožnily pracovat na vedlejších tratích s pokroucenými kolejnicemi. Po uzavření těchto tratí přešly stroje NG16 na velšskou železnici Welsh Highland Railway, kde je stále můžete vidět v provozu.

Lokomotiva Garratt je typ parní lokomotivy vynalezený britským inženýrem Herbertem Williamem Garrattem, která je rozdělena do tří částí. Její kotel, topeniště a kabina jsou namontovány na středovém rámu nebo „mostu“. Dvě další části, jedna na každém konci, mají čep pro nesení centrálního rámu; sestávají z parostrojní jednotky – s hnacími koly, vlečnými koly, ventilovým převodem a válci a nad ním je zásobník paliva a/nebo vody. Kloubové spojení umožňuje lokomotivám projíždět křivky, které by mohly omezit velké lokomotivy s pevným rámem. Konstrukce také poskytuje více hnacích kol na jednotku hmotnosti lokomotivy, což umožňuje provoz na mírně zpevněné trati. Lokomotivy Garratt produkovaly až dvojnásobek výkonu největších konvenčních lokomotiv u zavedených železnic a snížila se nutnost mít více lokomotiv s osádkami. Pracovní výkres K1 prvního stroje vyrobeného společností Garratt ukazuje, že kotel a topeniště nejsou brzděny pojezdovým ústrojím. Hlavní výhodou konstrukce Garratt je, že kotel a topeniště jsou zavěšeny mezi dvě hnací jednotky lokomotivy. Podle Oswalda Nocka má typ Garratt má oproti typu Mallet několik výhod:

Lokomitva typu Mallet byla navržena tak, aby velkou hnací jednotku stroje mohla řídit jedna posádka s rozložením vlastní hmotnosti jednotky na mnoho náprav bez nadměrnému zatížení trati a nezpevněných mostů a zároveň si stroj zachoval flexibilitu podvozku pro snadný průjezd tratí s velmi ostrými oblouky. Stroj typu Mallet s pohonným ústrojím pod kotlem má prostorové omezení typické pro ortodoxní typ parní lokomotivy, přičemž nesmírná délka některých těchto strojů je sama o sobě handicapem. Aniž by došlo k vypalování oleje... nelze dát kabinu dopředu. H.W. Garratt ... patentoval ... myšlenku mít jeden velký kotel zavěšený na kolébce nesenou dvěma zcela samostatnými hnacími jednotkami. ... Kotel se dal rozvinout do ideálních proporcí, nespoután žádnými koly pod ním. Mohl být krátký a o velkém průměru, což je nejlepší možná forma pro zajištění vysoké rychlosti odpařování. Další výhodou je, že topeniště a popeliště nejsou rozměrově omezeny pojezdovým ústrojím - popeliště může mít mnohem větší kapacitu než u normální lokomotivy, což umožňuje delší nepřetržité jízdy bez nutnosti zastavování a jeho vyprazdňování k odstranění spalin z roštu. Velké ohniště a jeho neomezený přívod vzduchu také umožnily Garrattovi pracovat s nekvalitním palivem bez snížení kapacity páry. Lokomotiva typu Garratts jezdila stejně dobře v obou směrech a tak nemusela zajíštět na točnu. Často jezdili s kotlem před kabinou (někdy nazývanou jízda s bunkrem), zejména na tratích s tunely.

Většina lokomotiv typu Garratt byla navržena pro nákladní nebo také osobní dopravu, ale několik jejich řad bylo navrženo hlavně pro osobní dopravu. Ve Francii vyrobená lokomotiva pro společnost Alžírské železnice Algerian Railways Garratt drží světový rychlostní rekord pro kloubovou lokomotivu s rychlostí 132 kilometrů za hodinu (82 mph). Lokomotivy typu Garratty měly při vyšších rychlostech jednu výhodu oproti designu Mallet díky geometrii konstrukce - při projíždění oblouků se kotel a jednotka s kabinou pohybovaly směrem dovnitř oblouku a tím se snížovala výsledná odstředivá síla, zatímco přední část kloubové jednotky lokomotivy typu Mallet se pohybovala směrem ven z oblouku.

Přestože na konci parní éry dosáhla většina konvenčních parních lokomotiv svého maxima v „kritických rozměrech“, Garratt měl stále potenciál pro další rozvoj s většími hnacími koly, s většími kotli a větším výkonem, který byl stále dosažitelný. Hlavní nevýhodou typu Garratt stejně jako u všech tankových lokomotiv je skutečnost, že klesá přilnavost/adheze kol s tím, jak klesá objem vody z přední nádrže a objem uhlí ze zadního tendru a s klesající hmotností působící na kola dochází k jejich prokluzování.

Typ Garratt nebyl na poli kloubových lokomotiv sám. Kupodivu kloubové lokomotivy ve Spojených státech založené na designu Mallet dosáhly výkonů daleko přesahujících výkony designu Garratt. Dále existovaly kloubové typy Fairlie a Meyer a podobný desihn jako typ Garratt měly typy Union Garratt, Modified Fairlie a Golwé. Šlo ve skutečnosti o hybrid typů Fairlie a Garratt se zadním bunkrem připojeným k rámu namísto toho, aby byl nesen na zadním podvozku - jako byla třída GH a třída U Union Garratts jihoafrických železnic. Koncept kloubové lokomotivy Garratt byl vyvinut Herbertem Williamem Garrattem, britským lokomotivním inženýrem, kterému byl udělen patent (č. 12079), v té době inspekčním inženýrem New South Wales Railways v Londýně po předchozím působení u britských koloniálních železnic. Garratt nejprve oslovil Kitson & Company se svým návrhem, ale jeho nápad byl zamítnut, možná proto, že tato společnost se již věnovala kloubovému designu Kitson-Meyer. Poté oslovil společnost Beyer, Peacock & Company, která měla jen okrajově větší zájem, ale nakonec přece jen přišla v roce 1907 s návrhem lokomotivy s rozchodem 2 ft (610 mm) a uspořádáním kol 0-4-0+0-4-0 typu Garratt pro jihoaustralskou vládu New South Wales Government Railways bez realizace. Uspěla však u vlády Tasmánie se stejným návrhem se schopností projet oblouky o poloměru 99 stop (30,18 m) a tratě o sklonu 1 ku 25 stupnů a v roce 1909 se vyrobily dvě lokomotivy jako třída K.

Tasmánské železnice Tasmanian Railways si však stanovily dvě podmínky, které nebyly v původním konceptu Herberta Garratta. První podmínkou byla složená konfigurace, ve které budou dva vysokotlaké válce na zadní hnací jednotce s potrubím vedoucím ke dvěma větším, nízkotlakým válcům na přední hnací jednotce. Druhá podmínka bude umístění válců směrem dovnitř ke zmenšení vzdálenosti mezi hlavním parním potrubím a vysokotlakými válci a mezi vysokotlakým a nízkotlakým válcem. Poslední podmínka způsobila, že lokomotiva byla zbytečně komplikovaná a vysokotlaké válce byly umístěny přímo pod kabinou, takže bylo pro posádku ve vzácných teplých dnech na západním pobřeží Tasmánie nepříjemné horko. Se složenou konfigurací byla vyrobena pouze jedna další lokomotiva Garratt společností Beyer, Peacock & Co. pro Barma Railways v roce 1927. Firma sice nepostavila další typ Garratt s válci směřujícími dovnitř, ale dva typy Garratt provozované turistickou železnicí Southern Fuegian v Ushuaia v Argentině, převážně založené na třídě K, tuto konfiguraci mají. K časným konstrukčním potížím patřilo parotěsné flexibilní spojení mezi jednotkou s kotlem a hnacími jednotkami, které však inženýři firmy vyřešili ze schémat lokomotivy typu Fairlie. Třetí stroj typu Garratt (další 0-4-0+0-4-0, stejně jako první dva) byl postaven v roce 1910 pro himalájskou železnici Darjeeling Himalayan Railway s označením třída „D“, který měl o 65% vyšší výkon oproti stávajícím lokomotivám 0-4-0ST. V roce 1911 postavila společnost Beyer, Peacock & Company šest lokomotiv typu Garratt s uspořádáním kol 2-6-0+0-6-2 pro Western Australian Government Railways jako řada M, po které následovala řada Ms a řada Msa. Tyto lokomotivy tvořily model pro úzkorozchodnou řadu G typu Garratt australských železničních společností Victorian Railways a Portland Cement. Beyer, Peacock & Co. postavila více než tisíc lokomotiv typu Garratt nebo Beyer-Garratt, kde mezi poslední postavené podle konstrukce Beyer-Peacock v letech 1967–1968 bylo osm lokomotiv o rozchodu 2 ft (610 mm) jihoafrických železnic South African Railways řady NG G16.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku