Diesel-hydraulická lokomotiva modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - 97445 PIKO Southern Pacific SP #9001 HO Red Grey Scheme Class Krauss-Maffei ML4000 Diesel-Hydraulic Locomotive DCC & Sound, epocha III.

■ Těžká diesel-hydraulická nákladní lokomotiva třídy Krauss-Maffei Ml4000 Diesel-Hydraulic Locomotive americké společnosti Southern Pacific SP. ■ Model má nově zpracoavnou kskříň a podvozek s věrně zachycenými detaily, lakováním a potiskem. ■ Digitalizovaný model s digitálním rozhraním NEM 658 PluX22 s instalovaným zvukovým dekodérem PIKO #56473 - zvládá datové formáty DCC s RailComPlus®, Motorola®, Selectrix® a M4 a má řadu přepínatelných funkcí. ■ Zvuk je možný i v analogovém režimu. ■ Má velmi dobré jízdní vlastnosti a velmi hladký chod díky kvalitnímu 5-pólovému motoru se dvěma vyváženými setrvačníky a bandážovanými koly. ■ Má těžký rám ze zinkového tlakového odlitku. ■ Trojice světlometů se mění podle směru jízdy. ■ Pro osvětlení jsou použity bezúdržbové teplé bílé a červené LED diody. ■ Délka přes nárazníky 231 mm.

Společnost Krauss-Maffei postavila na začátku 60. let 20. století pro demonstrační účely na vlastní náklady šestinápravový prototyp lokomotivy, původně pod označením ML2200CC (motorová lokomotiva 2200 k se dvěma třínápravovými podvozky "C"), která byla zpočátku natřena modro-krémově šedou barvou a později byla vybavena výkonnějšími motory (každý o výkonu 1500 k). V průběhu této přestavby byla přebarvena na červeno-krémově šedou barvu a označena jako typ ML3000CC. Tuto lokomotivu lze považovat za původní matku lokomotiv ML4000CC vyráběných pro společnosti Southern Pacific a Rio Grande. Úspěšné rozjezdové zkoušky s těžkými nákladními vlaky na strmé trati z Garmisch-Partenkirchenu do Klaisu přesvědčily řadu členů americké delegace k objednávce nejprve 6 prototypů a dalších 15 předsériových strojů. Lokomotivy se bohužel nakonec Američanům neosvědčily a po relativně krátké době byly opět vyřazeny z provozu. Lokomotivu později převzala DB a používala ji jako V 300 (později třída 230).

Německá společnost Krauss-Maffei úzce spolupracovala se společnostmi Southern Pacific a Denver & Rio Grande na vývoji nové revoluční diesel-hydraulické lokomotivy. Na začátku 60. let 20. století měly tyto lokomotivy výkon 4000 koní, což byl výkon, kterému se američtí výrobci dieselových lokomotiv po mnoho let nevyrovnali. Typické americké diesely té doby měly výkon pouze 2000 koní nebo méně. Myšlenka nahradit dvě lokomotivy jednou v provozu na hlavních tratích byla velmi lákavá. Hydraulické převody byly snahou o odstranění složitosti a problémů s údržbou elektrických trakčních motorů a všech souvisejících ovládacích prvků.

Tři lokomotivy "Prototype/na zkoušku" byly v roce 1961 dodány společnosti SP a tři společnosti D&RGW. Tyto kabinové lokomotivy se zaoblenými čely a se robusními karoseriemi vypadaly zcela jinak než o něco větší řady sériových kapotových lokomotiv, které byly později dodány společnosti SP. Po dodání obě dráhy okamžitě nasadily své KM do nejtěžšího možného provozu, přičemž často následovaly dynamo-metrické vozy, které testovaly každý jízdní aspekt strojů. Výkony byly působivé, ale rychle se objevily počáteční problémy. Němečtí technici vyslaní na SP a D&RGW pracovali na řešení problémů a školení místních údržbářů. Postupem času bylo provedeno mnoho úprav a spolehlivost se zlepšila, ale nakonec se lokomotivy staly možná prostě obětí rozdílných kultur. Technologie, která byla běžná a úspěšná na evropských železnicích, se prostě neshodovala s americkými postupy provozu a údržby. Žádná ze šesti lokomotiv "Prototype/na zkoušku" nepřežila desetiletí, ale zanechala nesmazatelnou stopu u mnoha tisíc fanoušků.

Poté, co se některé stroje V200 navzdory náročnému provozu na Německých spolkových drahách udržely v dobrém stavu, zažily některé stroje "oživení" v zahraničí (např. v Itálii a Švýcarsku) nebo na soukromých železnicích (např. Bocholter EB nebo "IMO") a některé jsou v provozu dodnes.

Celkem bylo firmami Krauss-Maffei a MaK postaveno 86 vozů V200.0 o výkonu 2200 koní (později třída 220), včetně 5 prototypů. Poté, co se technická koncepce modelu V 200.0 osvědčila z pohledu Německých spolkových drah, byla zadána druhá objednávka na 50 kusů výkonnější varianty V 200.1 o výkonu 2700 k (od roku 1968 série 221).

Southern Pacific SP (nebo Espee z iniciál SP) byla americká železniční síť I. třídy, která existovala v letech 1865 až 1996 a fungovala převážně na západě Spojených států. Systém provozovaly různé společnosti pod názvy Southern Pacific Railroad, Southern Pacific Company a Southern Pacific Transportation Company.

Původní Southern Pacific začala v roce 1865 jako pozemková holdingová společnost. Poslední inkarnace Southern Pacific, Southern Pacific Transportation Company, byla založena v roce 1969 a převzala kontrolu nad systémem Southern Pacific. Společnost Southern Pacific Transportation Company byla v roce 1996 převzata společností Union Pacific Corporation a sloučena s její železniční společností Union Pacific Railroad.

The Southern Pacific legacy založila nemocnice v San Francisku, Tucsonu a Houstonu. V 70. letech 20. století založila také telekomunikační síť s nejmodernější mikrovlnnou a optickou páteřní sítí. Tato telekomunikační síť se stala součástí společnosti Sprint, jejíž název vznikl ze zkratky Southern Pacific Railroad Internal Networking Telephony.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku