Elektrický hybridní vysokorychlostní vlak RENFE Operadora #250-8 Talgo 250 Dual Class 730 (S-730) Hybrid (Diesel-) Electric 9-Coach High Speed Train for Model Railroaders Inspiration, epocha VI. (2007 - )

■ Vysokorychlostní vlak řady 730 (S-730) Talgo 250 Dual španělské železniční společnosti RENFE Operadora.

Model Renfe Class 730 nebo S-730 (španělsk Serie 730 de Renfe, označení výrobce Talgo 250 Dual) představuje vysokorychlostní dvou-rozchodná, dvou-napěťová a hybridní (elektrická a dieselová) vlaková souprava, která se skláda z 9 naklápěcích vozů typu Talgo VII, dvou středních vozů s dieselovým generátorom a dvou vozů s hlavním elektrickým pohonem, v provozu na tratích Alvia. Tříd+ se přezdívá patitos (kachňata) kvůli tvaru čelní části vlaku. Jedná se o variantu RENFE třídy 130 upravenou pro provoz na elektrický i dieselový pohon s zozšířenám dosahem do částí Španělska s ne-elektrifikovanou síti tratí.

Vlakové soupravy jsou určeny pro vysokorychlostní spoje na konvenčních vysokorychlostních tratích iberského rozchodu (1668 mm (5 stop 5+21⁄32 palce)) a rozchodu standardního (1435 mm (4 stop 8+1⁄2 palce)), kdy mohou měnit rozchod při nízké rychlosti bez zastavení pomocí systému proměnného rozchodu Talgo RD. Vozy jsou vyrobeny z hliníku a mají integrovaný pasivní kyvadlový naklápěcí systém Talgo Pendular, utěsnění proti tlakovým rozdílům při jízdě tunelem, klimatizaci pod rámem, individuální audiosystémy a video displeje, otočná a sklopná sedadla a elektrické přípojky.

Souprava se skládá z 13 vozů, včetně 2 vozů s hlavním elektrickým pohonem, 2 vozů s dieselovým generátorom a 9 osobních vozů mezi nimi. Hnací vozy s hlavním elektrickým pohonem jsou technicky speciálním jednostranné elektrické lokomotivy a nemají sedadla pro cestující, ani vozy s dieselovým generátorom za nimi řazené namísto koncových osobních vozů vlaků řady 130. Vozy s dieselagregátem a osobní vozy mají kloubové spojení se společnými podvozky. Osobní vozy včetně 6 vozů druhé třídy, 2 vozů první třídy a 1 vozu bistro pro restaurační/prodejní služby. Kapacita ve standardní třídě je 36 míst, v první třídě — 26 míst v jednom vagónu a 22 míst v dalším vagónu, který má i jedno místo pro handicapované. Pohonné vozy využívají střídavé trakční motory řízené IGBT měniči, které obsahují integrované pomocné měniče. Signalizační systémy mohou zahrnovat ETCS Level 2, LZB, ASFA a Ebicab900TBS.

Renfe třída 730 (výrobce Talgo 250) Výrobce Talgo / Bombardier (Kassel). Vyrobeno 15 jednotek (a v provozu) v roce 2012. Rozchod kolejí 1 435 mm (4 stopy 8 + 1⁄2 palce) / 1 668 mm (5 stop 5 + 21⁄32 palce). Kapacita soupravy - 9 vozů: 265 míst, 216 standardních, 48 prvních, 1 speciální. Délka vlaku 185,6 m (608 stop 11,1 palce)[1]. Délka vozu 20 m (65 stop 7,4 palce) (motorový vůz). 13,14 m (43 stop 1,3 palce) (osobní automobil). Šířka 2,96 m (9 stop 8,54 palce) (motorový vůz). Výška 4 m (13 stop 1,48 palce) (motorový vůz). Maximální rychlost 250 km/h (160 mph) (elektrický), 190 km/h (120 mph) (diesel). Hmotnost 361 t. Max. zatížení nápravy 18 t (17,7 dlouhých tun; 19,8 krátkých tun). Trakční systém - Elektro-diesel (dual-mode). Primární pohon(y) 2x MTU 12V 4000 R43L (S730). Výkon 2 400 kW (3 200 k) @ 25 kV AC, 2 000 kW (2 700 k) @ 3 kV DC (na pohonnou jednotku), 1,8 MW (2 400 k) na pohonné vozidlo v dieselovém režimu (S730). Převodovka Elektrická. Elektrické systémy 25 kV 50 Hz AC / 3 kV DC Pantograf (2 na motorový vůz) a vysokonapěťová elektrická sběrnice namontovaná na střeše mezi pohononnými vozy. Klasifikace UIC Bo Bo 2,1,1,1,1,1,1,1,1,1,1,2 Bo Bo . (ouprava 11 vozů). Podvozky BoBo (motorový vůz), „Jedna náprava“ s kloubovým nezávislým kolem v osobních vozech. 2 kotoučové brzdy na nápravu. Regenerační a reostatické brzdy v motorových vozech. Pneumatické brzdové disky v osobních vozech. Vícenásobné spřažení souprav.

Když si cestovatelé vzpomenou na evropské vysokorychlostní vlaky, vybaví se jim ikonické francouzské vlaky Trains a Grande Vitesse (TGV) nebo německé elegantní bílé vlaky ICE. Kdo navštívil Itálii, nepochybně se setkal s rychlovlakem Frecciarossou (Červený šíp) z Trenitalie nebo s úžasnými šarlatovými vlaky jejího silného konkurenta Itala. Nejdelší síť vysokorychlostních železnic v Evropě však není v Itálii, Německu a dokonce ani ve Francii.

Tuto poctu si drží Španělsko, kde byly za posledních 30 let investovány miliardy eur do nových železnic vycházejících z Madridu. Se svými 3 567 kilometry je to druhá nejdelší vysokorychlostní železniční síť na světě, i když stále méně než 10 % z toho, co Čína vybudovala za poslední desetiletí.

Ve srovnání s bleskovým pokrokem Číny byla výstavba nových vysokorychlostních železnic ve Španělsku poměrně zdlouhavá jako výsledek nestálé národní a regionální politiky, extrémně ambiciózních cílů a nekonzistentního rozhodování, zejména po globální finanční krizi v roce 2008. Z jiného pohledu lze řící, že další technický rozvoj nebyl v Evropě dovolen. Španělsko však stále pokračuje na realizaci rychlého spojení mezi Madridem a jeho regionálními metropolemi.

Od první trasy mezi madridskou konečnou stanicí Atocha terminus a městem Seville, která byla otevřena v roce 1992, se tratě této ambiciózní sítě dostaly do Malagy a Granady na jihu země, do Valencie, Alicante a Barcelony na východním pobřeží Španělska a do Santiaga de Compostela, Vigo a A. Coruna v dalekém severozápadním státě Galicie. Vysokorychlostní vlaky také jezdí přes historická města Segovia a Valladolid do Leonu, který se nachází v západní oblasti země, a nakonec zajedou na sever země do Asturie a baskických měst Vitoria, Bilbao a San Sebastian. Výstavba železniční sítě ve tvaru písmene „Y“ (Y-Basque) v hodnotě 6,8 miliardy dolarů spojující hlavní aglomerace autonomního baskického regionu začala v roce 2006 a skončí v roce 2025.

Všechny tuzemské rychlovlaky dosud provozovala státní společnost Renfe pod svou stylovou značkou AVE (Alta Velocidad Espana), které se dokonce podařilo od leteckých společností odlákat část zákazníků, ačkoli Madrid – Barcelona zůstává stále nejrušnější leteckou linkou na krátké vzdálenosti v Evropě. RENFE provozuje jedny z nejklasičtějších vysokorychlostních vlaků v Evropě. Do Barcelony trvá cesta vlakem AVE z Madridu pouhé dvě a půl hodiny, tedy hluboko pod tři až čtyři hodiny z centra do centra, kde je železnice stejně rychlá jako cesta letadlem. Kromě letadel čelí železnice také tvrdé konkurenci v podobě expresních autobusů a soukromé automobilové dopravy – ceny pohonných hmot ve Španělsku zůstávají na evropské poměry poměrně nízké a v roce 2019 se mezi dvěma největšími městy uskutečnilo kolem čtyř milionů cest autem.

Linky „AVLO“ společnosti Renfe byly spuštěny 23. června a nabízejí jízdné již od 8,20 USD (7 EUR) za 621 kilometrů dlouhou cestu mezi dvěma největšími španělskými městy – výrazná úspora oproti standardnímu jízdnému AVE, které začíná od 56 USD (48 EUR). Mezi Madridem a Barcelonou jezdí denně přibližně tři zpáteční vlaky, přičemž čtvrtý vlakový pár je prodloužen do Girony a Figueres, které leží na hranici s Francií. Zatímco fialové vlaky s rychlostí 330 kilometrů za hodinu byly interně upraveny se sedadly ve druhé třídě, cestující si mohou při rezervaci dokoupit další funkce, jako jsou další zavazadla, zábava na sedadlech, sedadla s větším prostorem pro nohy a stravování na palubě. Renfe provozuje 20 vlaků v každém směru mezi Madridem a Barcelonou – cesta trvá v nepřetržitých vlacích pouhé dvě hodiny a 30 minut.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku