A.C.M.E. Elektrická lokomotiva České Dráhy #388 HO ČD Cargo Light Dark Blue Themed Scheme Class F140/160 AC3 TRAXX Electric Locomotive DCC & Sound.

■ Vícesystémová elektrická lokomotiva typu TRAXX F140/160 AC3 (BR 187) železniční společnosti ČD Cargo. ■ Digitalizovaný model s digitálním rozhraním NEM 660 21-PIN a s digitálním dekodérem Sound-decoder s rozsáhlými zvukovými a světelnými funkcemi. ■ Má pětipólovým motor uložený příčně se dvěma setrvačníky pohání všechny nápravy se 2 bandážovanými koly. ■ Trojité přední světlomety a dvojitá červená obrysová světla se mění podle směru jízdy, fungují v běžném provozu a lze je ovládat digitálně. ■ Pro osvětlení jsou použity bezúdržbové, teplé bílé a červené LED diody. ■ Model s elegantním, detailně propracovanými podvozkem a s propracovaným lakováním a potiskem. ■ Má věrně zpracované chassis z plastu. ■ Šachta NEM s kinematikou krátkého spřáhla.

Lokomotivy TRAXX F140 MS3 (187) pro společnost ČD Cargo se vyrábí Bombardier Transportation v německém Kasselu jako součást desetikusové série vyráběné na základě smlouvy ze srpna 2018 s opcí až 50 kusů. TRAXX MS3 je první lokomotiva, která je plně kompatibilní s českou technickou normou pro elektromagnetickou kompatibilitu, jenž je jednou z nejpřísnějších v Evropě. Lokomotiva je „diamantem na kolejích“, tedy aktuálně v Evropě nejmodernější lokomotivou (2021).

Státní ČD Cargo vypravuje své lokomotivy i do Německa, kam dodávají své zboží automobilky ze Slovenska a Maďarska. Stroje jezdí bez nutného přepřahání až do cílových stanic v přístavech v Rostoku a Hamburku.

ČD Cargo už delší dobu operuje také ve Slovinsku, Maďarsku a v Polsku, buď s partnery nebo samo, kde převáží nákladními vlaky zboží z přístavů na severu Německa do přístavu Koper (Slovinsko), z Hamburku do Maďarska a na hranice s Rumunskem. Řadu vlaků s partnery vypravuje také pro automobilky v Maďarsku a na Slovensku.

Nové stroje TRAXX MS3 jsou vybaveny od výrobce zabezpečením ETCS a komunikačním systémem GSM-R. Nákladní dopravce už v okolních zemích pronikl do nákladní přepravy v minulosti, a to s lokomotivami Vectron od Siemensu. Lokomotivy Vectron si ČD Cargo nakoupilo přímo, mateřské České dráhy je mají pronajaté od ELL, případně od ÖBB.

Český Drážní úřad těmto lokomotivám přídělil řadové značení 388 (adekvátně k německému 188). Domovem jim bude stejně jako u Vectronů ČD Cargo (viz První Vectron ČD Cargo 383.001 v ČR) SOKV Ústí nad Labem. Vlastník tyto lokomotivy plánuje nasazovat spolu s řadou 383 především na mezinárodní vlaky do okolních zemí, proto je u nich požadováno také schválení pro Slovensko, Německo, Rakousku, Polsko a Maďarsko, s možností dovybavení pro provoz v Chorvatsku a Slovinsku.

První TRAXX MS3 byl vyroben v Kasselu v roce 2018 pod označením 188.001 a brzy jej následovaly stroje 188.002 - 005, všechny v majetku výrobce. Lokomotivy následně postoupily testování v několika zkušebních centrech (včetně českého ZC VUZ Velim) a zahájily ověřovací provoz u různých dopravců, aby bylo možné co nejrychleji zajistit jejich schválení. Mezitím opustily výrobní linku další dvě lokomotivy 188.006 a 010. Poté již započalo plnění zakázky pro ČD Cargo a v listopadu 2019 byla dokončována 388.001, kterou v prosinci 2019 převzali v Kasselu zástupci majitele.

20. 12. 2019 pak 388.001 dojela strojně do Bad Schandau a dále do Ústí nad Labem ji převezla 383.010. 18. 1. 2020 byla společností RailAdventure dopravena do Bad Schandau 388.002, která pokračovala dále do českého vnitrozemí tažená Vectronem 193.385 DB Cargo. Dalším zákazníkem pro lokomotivy MS3, tentokrát ve verzi na 160 km/h, je společnost RegioJet, která závazně objednala 15 lokomotiv.

Traxx F140 MS3 je čtyřnápravová skříňová lokomotiva se dvěma stanovištěmi strojvedoucího, určená k provozu na trakčních systémech AC 15 kV, 16,7 Hz a 25 kV, 50 Hz; DC 3 kV nebo 1,5 kV. Její maximální rychlost je u nákladní verze objednané pro ČD Cargo 140 km/h a výkon na obvodu kol 6 000 kW. Finální montáž probíhá v závodě Bombardier v německém Kasselu, skříně lokomotiv jsou přiváženy ze závodu v polské Wrocławi a podvozky ze závodu v německém Siegenu. Lokomotivy jsou přímo z výroby vybaveny zabezpečovačem ETCS.

Postupné omlazování lokomotivních flotil je pro řadu velkých a středně velkých nákladních dopravců prioritou, pronikají tak snáze ze svých mateřských zemí do zahraničí. Příkladem může být Německo i Rakousko, ale také podstatně větší Francie, kde provozuje nákladní dopravu SBB, která konkuruje národnímu SNCF a Euro Cargo Rail ve vlastnictví Deutsche Bahn.

TRAXX zůstává na evropském trhu stále dvojkou za Vectronem od Siemensu. Oba výrobci nabízejí řadu modifikací, včetně hybridního pohonu, tedy v kombinaci sekundárního spalovacího motoru a primárního provozu elektrické trakce. Hybridní lokomotivy TRAXX nakupuje nyní jak SBB a ÖBB, tak v menší míře i MÁV a italská Treni. V provozu je více než 2000 TRAXX lokomotiv ve 20 zemích, které celkem urazí vzdálenost větší než 300 milionů kilometrů ročně.

Bombardier TRAXX je název rodiny elektrických a motorových lokomotiv, které jsou vyráběny společností Bombardier Transportation (resp. dříve Adtranz) v mnoha modifikacích. Montáž lokomotiv probíhá v závodech společnosti v Kasselu a Vado Ligure.

Samotný název TRAXX byl společností Bombardier Transportation oficiálně představen v roce 2003. Jedná se o zkratku z anglického výrazu „Locomotives Platform for Transnational Railway Applications with eXtreme fleXibility“.

Díky své modulární konstrukci v trakčních i signalizačních systémech si platforma Traxx, vytvořená na počátku 21. století, rychle získala oblibu v Evropě i mimo ni. Podle Alstomu se do dnešního dne prodalo celkem více než 2,5 tisíce lokomotiv této platformy v EU a také v Severní Americe, Africe, střední a jižní Asii. Jen letos si evropské leasingové společnosti Akiem, Railpool a Northrail a soukromý český dopravce RegioJet objednaly 170 takových strojů. Sloupkař francouzského internetového portálu Le Rail Frederic de Kemmeter nás seznámí o vývoji platformy TRAXX a důvodech jejího úspěchu.

Jedním z důvodů úspěchu lokomotiv Traxx (spolu s lokomotivami Vectron od Siemens Mobility a lokomotivami Prima od Alstomu) je výrazný rozvoj trakčních zařízení v letech 1990-2000. Zavedení třífázových motorů do trakčních a jiných kolejových vozidel umožnilo rozšíření křemíkových polovodičů již v 70. letech 20. století, což značně zjednodušilo konstrukci elektrického vybavení lokomotiv. Pak došlo k evoluci z hlediska trakce/výkonu v tahu. Protože měrný výkon asynchronního nebo synchronního motoru byl výrazně vyšší než u komutátorového motoru (obvykle od 1,4 do 1,6 MW ve srovnání s 0,7-1 MW), bylo možné při zachování výkonu instalovat ne šest, ale čtyři trakční motory, což umožnilo snížit náklady na údržbu při stejném nebo dokonce větším výkonu. Moderní čtyřnápravové lokomotivy v Evropě jsou vybaveny čtyřmi třífázovými motory, které umožňují vozbu těžkých nákladních vlaků.

V roce 1994 došlo v Německu ke spojení železničních dopravců Spolkové republiky Německo Deutsche Bundesbahn a Německé demokratické republiky Deutsche Reichsbahn, což vedlo k vytvoření celostátní železnice Deutsche Bahn (DB). Fúze se shodovala s reformou železnice, která vedla k rozdělení vozového parku DB na regionální osobní, meziměstské osobní a nákladní jednotky a samotná myšlenka univerzální lokomotivy nebyla aktuální. Od konce roku 1993 vypisovaly divize Deutsche Bahn nová výběrová řízení na elektrické lokomotivy šité na míru jejich specifickým potřebám. V listopadu 1994 si tedy Deutsche Bahn vybraly švédsko-švýcarského výrobce ABB (145 lokomotiv pro divizi dálkové dopravy) a německého výrobce AEG (80 lokomotiv pro nákladní dopravu). ABB vyvinulo elektrickou lokomotivu třídy 101 o výkonu 6,4 MW s třífázovými asynchronními motory. Již na počátku 90. let společnost vytvořila koncept s názvem Eco2000, který zahrnoval vybavení lokomotivy podvozky Flexifloat s rozvorem 2650 mm a kotoučovými brzdami. Do vozu byly instalovány také trakční transformátory a měniče s tyristory GTO chlazenými biologicky odbouratelným éterem. Následně byly měniče a transformátor použity jako vzor při vytváření první generace lokomotiv Traxx. Koncept Eco2000 byl testován od roku 1992 na dvou lokomotivách řady 120. Stroje si během testování vedly dobře, což umožnilo ABB představit v červenci 1996 první elektrickou lokomotivu řady 101 a o rok později zahájit její sériovou výrobu v rámci zakázky z Deutsche Bahn.

AEG zase v roce 1994 představila prototyp elektrické lokomotivy model 12X s třífázovými asynchronními motory. Vyznačoval se řadou inovací, včetně vodou chlazených invertorů na bázi tyristorů GTO, trakčního motoru s ložisky a nápravy a podvozku s krátkým rozvorem 2600 mm. V roce 1996 se železniční divize ABB a AEG sloučily a vytvořily koncern ABB Daimler Benz Transportation (ADtranz). Prototyp 12X je v září téhož roku odeslán do bývalého závodu ABB v Curychu k modernizaci. V roce 1997 se stala první elektrickou lokomotivou na světě vybavenou IGBT pohonem. Lokomotiva je také vybavena novým řídicím systémem Mitrac. Obě tyto technologie se později dostaly i do lokomotiv Traxx. Zkušenosti získané z vývoje 12X byly využity k vytvoření sériové elektrické lokomotivy na střídavý proud, 4,2 MW třídy 145, která začala být dodávána Deutsche Bahn v roce 1997.

V rámci rozsáhlého přerozdělení podniků železničního strojírenství, ke kterému došlo v 90. letech minulého století v Evropě, začala společnost Bombardier Transportation nakupovat aktiva v Evropě. V letech 1988 až 1998 tak kanadský výrobce strojů získal belgického výrobce kolejových vozidel Brugeoise & Nivelles, francouzský ANF-Industrie, německou Waggonfabrik Talbot, Deutsche Waggonbau a DWA. K největší akvizici však došlo v roce 2001 koupí společnosti ADtranz. Do portfolia výrobce tak patřily elektrické lokomotivy řady 101 a 145. Za zmínku stojí, že již v roce 1998 obdržel ADtranz zakázku od nákladní divize Deutsche Bahn na dodávku 400 dvousystémových elektrických lokomotiv, kterým byla přidělena řada 185. Základní koncepce podvozku, motorů, éterem chlazených měničů a transformátor byl převzat z třídy 145. Současně byl zvýšen počet pantografů ze dvou na čtyři. Kromě toho doznaly změny střechy a prvky sání vzduchu z důvodu instalace přídavných zařízení pro provoz na napětí 25 kV a přesunu některých jednotek/zařízení na střechu z důvodu změn dispozičního řešení strojovny. Lokomotiva byla také vybavena novým vlakovým zabezpečovacím systémem podle evropských norem (ETCS/ERT-MS).

1. července 2000 byla v Kasselu představena první elektrická lokomotiva řady 185. Po testování na třech prototypech byla v roce 2001 zahájena její sériová výroba. Po převzetí ADtranz v září 2003 přidělil Bombardier Transportation třídě 185 označení Traxx, což znamenalo Transnational Railway Applications with eXtreme flexibility. Označení každé z lokomotiv této řady se skládá ze samotného slova Traxx, za nímž následuje písmeno F (nákladní) nebo P (osobní), dále maximální provozní rychlost a druh proudu: střídavý (AC), stejnosměrný ( DC) nebo vícesystémová verze (MS) ). Mezi prvky společné všem modelům řady patří ocelový skelet karoserie, dvojité podvozky s poháněnými nápravami, třífázové asynchronní motory, chlazený výfukový systém a kotoučové brzdy. Kromě Německa byly elektrické lokomotivy Traxx první generace dodávány také do Švýcarska a Lucemburska. Poslední vyšel v roce 2006. Další modernizace vedla v roce 2004 k představení nové řady elektrických lokomotiv F 140 AC2, která se stala součástí druhé generace Traxx. Myšlenkou Bombardier Transportation bylo spojit technologie AC a DC v jedné lokomotivě. Výhody týkající se možnosti provozovat lokomotivy v různých evropských zemích zase nebyly pro dopravce tak zřejmé. Sám výrobce však tuto potřebu spatřoval v kontextu rozvoje dopravy v celé EU, kdy se na trase vlaku mohou setkat různé trakční napájecí systémy. V Evropě s jejími krátkými vzdálenostmi tak existují jak soustavy stejnosměrného proudu s napětím 1,5 kV a 3 kV, tak systémy střídavého proudu s napětím 15 kV a 25 kV.

Základní konstrukce lokomotivy prošla velkými změnami: karoserie a podvozek byly přepracovány tak, aby splňovaly normy odolnosti proti nárazu, a tyristorové měniče GTO byly nahrazeny měniči IGBT. Chladicí kapalina v měničích a hlavním transformátoru byla vyměněna z éteru na vodu. Bylo také možné měnit tažnou sílu axiálně namísto ovládáním podvozku. Byl zesílen rám podvozku, což umožnilo zvýšit nápravové zatížení na 22 t. Konečná montáž lokomotiv byla realizována v německém Kasselu a italském Vado Ligure. První stroj řady F 140 AC2 byl dodán Deutsche Bahn v lednu 2005. Jeho sériová výroba byla ukončena v roce 2021 a od té doby bylo zákazníkům dodáno celkem 393 elektrických lokomotiv. Design karoserie a pohonné ústrojí Traxxu byly znovu změněny v roce 2006, kdy vznikly varianty Multi-System (MS) a Diesel (DE). F140 MS uvedl na mezinárodní trh elektrické lokomotivy Bombardier Transportation. Průzkumy provedené mezi potenciálními zákazníky odhalily potřebu instalovat systémy řízení vlaků schopné provozu ve 4–5 zemích, které nepodporují evropský systém řízení vlaků ETCS. Na tomto rozhodnutí měly primárně zájem leasingové společnosti, nikoli dopravci. Byly definovány tři řady bezpečnostních balíčků, které se liší podle oblasti provozu: Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie; Německo, Rakousko, Belgie, Nizozemsko; Německo, Rakousko, Polsko. Tato mezinárodní, ale „technicky regionalizovaná“ výroba umožnila trhu Traxx expandovat do zemí s DC tratěmi: Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Itálie, Polsko a Francie. Bombardier pak dokázal rozšířit své dodávky do zbytku Evropy, včetně Skandinávie.

Jako první variantu třetí generace lokomotiv Traxx představila společnost Bombardier Transportation v květnu 2011 elektrickou lokomotivu Traxx AC3 AC. Stejně jako jeho předchůdci AC1 a AC2 byl stroj AC3 navržen pro provoz při napětí 15 kV a 25 kV, měl výkon 5,6 MW a tažnou sílu při rozjezdu 300 kN. Na přání zákazníka bylo možné elektrickou lokomotivu vybavit dieselovým motorem 230 kW nebo baterií 290 kW pro provoz na poslední míli. Lokomotivy byly navíc v továrně poprvé konstrukčně připraveny na instalaci vlakového zabezpečovacího systému ETCS. Hlavním odběratelem nových elektrických lokomotiv byly Deutsche Bahn, které uzavřely smlouvy na dodávku více než 170 vozidel. Lokomotivy si navíc oblíbily leasingové společnosti Railpool a Akiem. V roce 2015 byla na základě řady Traxx navržena dvousystémová hlavní elektrická lokomotiva 2EV120 určená pro provoz na železnici o rozchodu 1520 mm. Ve společném podniku Bombardier Transportation a First Locomotive Company - Engels Locomotive Plant - byly vyrobeny dva vzorky takových lokomotiv a plánovala se zde i sériová výroba - kapacita areálu umožní výrobu až 150 lokomotiv ročně. Lokomotivy po tři roky procházely certifikačními testy a v únoru 2019 ruské dráhy oznámily, že nevidí potřebu dvousystémové elektrické nákladní lokomotivy a odmítly ji koupit. Nyní jsou experimentální lokomotivy spolu s technickou dokumentací a sadou zařízení nabízeny k prodeji v rámci konkurzu PLC.

Německý výrobce Siemens Mobility se poprvé pokusil konkurovat Traxxu ještě na počátku 90. let, kdy vyvinul platformu elektrické lokomotivy Eurosprinter s třífázovými motory. Mezi evropskými zákazníky byl mírně žádaný, ale nebyl příliš úspěšný. V roce 2010 představila společnost Siemens Mobility novou čtyřnápravovou lokomotivní platformu Vectron, která získala karoserii a komponenty z několika modifikací Eurosprinteru, která zahrnovala čtyři modely: vícesystémový MS o výkonu 6,4 MW, střídavý a stejnosměrný o výkonu 5,6 MW a dále dieselový DE o výkonu 2,4 MW - z důvodu nízké poptávky byl tento později nahrazen tzv. hybridním strojem Dual Mode s trakcí z dieselového motoru a AC kontaktní sítí). První sériovou objednávku na 80 elektrických lokomotiv Vectron provedl finský dopravce VR Group v roce 2014. K dnešnímu dni získala společnost Siemens Mobility smlouvy na 1,6 tisíce Vectronů ve více než 20 zemích. V roce 2018 společnost představila „ekonomickou“ verzi Vectronu s názvem Smartron. Elektrická lokomotiva o výkonu 5,6 MW byla vytvořena pro provoz v Německu na střídavých tratích 15 kV s maximální rychlostí 140 km/h. Později Siemens Moblity vyvinul Smartron pro export do Bulharska a Rumunska, kde se používá trolejové napětí 25 kV.

Alstom se zase pokusil konkurovat Traxxu svou platformou Prima. Její vývoj začal již v roce 1998, kdy společnost získala od francouzského dopravce SNCF kontrakt na dodávku 240 elektrických lokomotiv pro provoz v tuzemsku i zahraničí. Do roku 2008 Alstom prodal více než 1,7 tisíce lokomotiv této platformy do různých zemí. V roce 2008 představila druhou generaci Primy II a prvním zákazníkem byl marocký dopravce ONCF. Díky novému pohonu s IGBT tranzistorovým měničem se z elektrické lokomotivy stala čtyřsystémová. V závislosti na požadavcích zákazníků společnost vyvinula čtyřnápravové verze pro nákladní a osobní přepravu s rozsahem výkonu od 4 do 6,4 MW a maximální rychlostí od 140 do 200 km/h. Vznikl také šestinápravový stroj o výkonu 9,6 MW. Finanční krize v roce 2008, která následovala po uvedení Primy II na trh, nezájem ze strany evropských dopravců a pokles nákladních toků však z lokomotivy udělaly stroj pro mimoevropské země. Na platformě Prima II tak vznikly elektrické lokomotivy řady WAG 12B pro Indii (Indické dráhy objednaly 800 lokomotiv), HXD2 pro Čínu (Čínské dráhy zakoupily více než 700 lokomotiv), KZ8A a KZ4AT pro Kazachstán (Temir Zholy KTZ objednal 379 elektrických lokomotiv, ázerbájdžánský ADY zakoupil 50 vozidel) a další verze pro Írán, USA, Izrael, Sýrii. Technologie z Primy II byly navíc použity k vytvoření dvou ruských sériových elektrických lokomotiv Transmashholdingu TZM - osobní lokomotiva EP20 a nákladní lokomotiva 2ES5.

Převzetí společnosti Bombardier Transportation v roce 2021 umožnilo společnosti Alstom vrátit se na ztracený evropský trh s trakčními lokomotivami. Nyní francouzský výrobce pokračuje v práci na vylepšení platformy. Portfolio společnosti zahrnuje čtyři modifikace této řady lokomotiv: nákladní Traxx Universal a Traxx Hauler, osobní Traxx Passenger a posunovací Traxx Shunter.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku