Elektrická lokomotiva Ferrovie federali svizzere FFS/CFF/SBB #10104 Luino 2000 Red Scheme Class 4/4 IV (Re 446) Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

■ Čtyři stroje řady Re 4/4IV byly čtyřnápravové prototypové lokomotivy vyrobené firmami SLM a BBC jako první tyristorové lokomotivy pro SBB, které jsou v současnosti vedené jako řada Re 446 u železniční společnosti Eisenbahndienste GmbH. Pro hlasitý zvuk vzduchového chlazení se jim přezdívalo „vysavače/Staubsauger“, alternativně se jim také říkalo „kontejnery/Container“ pro čtvercový tvar lokomotivní skříně.

V 70. letech SBB vyhodnotila v programu Projekt Rail 2000 vhodné formy vysokorychlostní dopravy pro Švýcarsko se závěrem, že infrastruktura a vozový park by měly být projektovány pro maximální rychlost 200 km/h. Spolehlivé stroje řady Re 4/4II byly pro tento účel příliš těžké. Soudobá technologie již nedokázala podat vyšší výkon a posilovací stroje Re 4/4III šly na úkor rychlosti přepravy. Použití techniky s využitím usměrňovačů u prototypu vícenásobných jednotek RABDe 8/16 (v provozu od roku 1974) bylo průlomové, ale bylo stále v počátcích a neustále způsobovalo problémy. Proto vyrobily SLM a BBC společně čtyři prototypy lokomotiv, které jsou v podstatě podobné RABDe 8/16 a pro snížení hmotnosti použili lehkou ocelovou konstrukci se zatížením do 20 t na nápravu. Obdobně jako u RABDe 8/16 byly použity hřídelové proudové motory napájené z usměrňovačů. Protože se jednalo o prototypy, dvě lokomotivy vybavila pohonem firma BBC, další dvě společnost SLM. Použitá technologie umožňovala maximální rychlost 160 km/h a trvalý výkon něco málo přes 5050 kW při rychlosti kolem 85 km/h.

V dubnu 1982 absolvovala lokomotiva 10101 první zkušební jízdu a byla poslední ze čtyř strojů předaných SBB v říjnu. Začátkem roku 1983 stroj 10104 v tunelu Heitersberg prokázal, že dokáže dosáhnout rychlosti 175 km/h nutné pro získání povolení pro max. rychlost 160 km/h. Protože SBB testovala nová barevná schémata, každá ze čtyř lokomotiv dostala při dodání jiný nátěr. 10101 měl červené kabiny a tmavě šedé boční stěny, 10102 měl stejné barevné schéma se světle šedými bočními stěnami, stroj 10103 byl lakován zcela červeně s nadrozměrným logem SBB, z čehož vznikl barevný design pro řady SBB HGe 4/4 II a SBB Re 460. Stroj 10104 byl také kompletně červený, ale s malým logem SBB jako lokomotivy 10101 a 10102.

Lokomotivy mají elektrickou brzdu, která je však konstruována pouze jako odporová, protože stav techniky v roce 1982 ještě neumožňoval rekuperační brzdění s tyristorovým řízením. Také neustálé odstraňování technických problémů bylo složitější, než se původně očekávalo, až bylo v roce 1985 jasné, že lokomotiva do sériové výroby nepůjde. Zavedení curyšské S-Bahnu plánované na rok 1990 bylo pro SBB prioritou, zatímco krátkodobý pokles provozu a zpoždění na nových tratích si vyžádaly pouze nasazení odpovídajícího vozového parku ve střednědobém horizontu. Studie společností SLM a BBC také ukázaly, že požadovaná univerzální rychlíková lokomotiva pro rychlost 200 km/h, která dnes existuje jako SBB Re 460, vyžadovala další vývojové práce a SBB proto zadala odpovídající zakázku na lokomotivu s původně typovým označením Re 4/4 VI.

Lokomotivy řady Re 4/4 IV byly v provozu zejména u Ženevského jezera, ve Valais a příležitostně mezi Curychem a St. Margrethen a koncem roku 1986 dostaly všechny čtyři stroje, depo Lausanne, jednotný nátěr v tzv. dopravní červené s reklamním nápisem Bahn 2000, který je charakterizoval do roku 1992. Poté byl nátěr uzpůsoben řadě SBB Re 460. Lokomotivy vykonávaly pravidelný provoz ve Valais. Velkoryse propracovaná trasa v údolí Rhony sloužila jako testovací trasa pro SBB a byla dlouhou dobu jediným pozoruhodným úsekem, kterým bylo možné jet v určitých místech rychlostí až 160 km/h. Další rychlostní zkoušky následovaly na začátku roku 1987, ve kterých jedna z lokomotiv dosáhla rychlosti 188 km/h a trojice vytvořila švýcarský rychlostní rekord 192 km/h, který v roce 1992 překonala Re 460. Údržba prototypové série byla ve srovnání s velkými sériemi extrémně nákladná. Proto se SBB pokusila prodat čtyři stroje a také se vzdát plánovaného přečíslování (Re 440 000-003) v systému číslování sladěného s UIC zavedenému v roce 1992. Nakonec došlo k dohodě se SOB SÜDOSTBAHN na výměně čtyř Re 4/4IV do SOB za čtyři Re 4/4III do SBB.

Číslování: SBB 10101–10104 na plánované přečíslování UIC (Re 440 000-003), SOB Re 446 015-018. Vyrobeno celkem: 4 lokomotivy. Výrobci: SLM, BBC. Rok výroby: 1982. Osový vzorec: Bo Bo . Šířka rozchodu: 1435 mm (standardní rozchod). Délka přes nárazníky: 15 800 mm. Výška: 4 000 mm. Šířka: 2 950 mm. Rozvor podvozku: 2 900 mm. Celkový rozvor: 10 800 mm. Provozní hmotnost: 80 t. Maximální rychlost: 160 km/h. Hodinový výkon: 4960 kW. Startovací tažná síla: 300 kN. Hodinová tažná síla: 210 kN. Průměr oběžného kola: 1 260 mm. Napájecí systém: 15kV, 16,7Hz ~ . Přenos výkonu: venkovní vedení. Počet trakčních motorů: 4 ks. Pohon: elektrický. Typ spojky: šroubová spojka. První tyristorová lokomotiva SBB.

Dne 14. prosince 1994 převzala SOB SÜDOSTBAHN od SBB první dvě lokomotivy Re 4/4 IV, ale „výměna“ zbývajících dvou lokomotiv trvala až do roku 1996. Na SOB dostala malá série nový název Re 446 (Re 446 445-448), ale přelakování a překreslování probíhalo až při revizních pracích nebo delších pobytech v dílně, takže poslední Re 4/4IV byl ještě v provozu u SOB do roku 1997. Stroj Re 446 si poté zpočátku zachoval svůj červený lak s bílým nápisem SÜDOSTBAHN a žlutými ozdobnými linkami. Brzy se stroje staly reklamními lokomotivami a nakrátko nesly všechny čtyři lokomotivy různé reklamní vzory.

U příležitosti sloučení železničních společností SOB SÜDOSTBAHN s BT bylo v roce 2001 zavedeno nové číslovací schéma s přečíslováním Re 446 445-448 na označení Re 446 015-018. Jednotky 016 a 018 také ztratily svůj reklamní potisk a dostaly nový design SOB v červené barvě se zaoblenými bílými plochami na bočních stěnách a velkými logy. Se zprovozněním jednotek FLIRT v roce 2007 bylo opět představeno nové barevné schéma, stříbrná s červenými zkosenými plochami na bočních stěnách, kterým byla natřena lokomotiva 015. Od převzetí v roce 1995 používala SOB lokomotivy především u rychlíků Voralpen-Express na trati (Romanshorn –) St. Gallen - Lucern zpočátku s vozy typu EW IV. Od roku 1999 jezdily vlaky s modernizovanými vozy Revvivo. Vlaky byly nyní kyvadlově provozovány, pouze tři řídicí vozy obdržely vícenásobné řízení IIId a byly proto kompatibilní s Re-446. Do roku 2013 byly Re 446 používány také na příměstském vlaku „Gipfeli-Express“ Einsiedeln – Wädenswil – Zurich Altstetten. Jezdil pár vlaků ráno a jeden večer. Lokomotiva byla přes den využívána i pro nákladní vlaky na ose Einsiedeln – Saturdayern – Pfäffikon SZ. Tyto vlaky jezdily jednou nebo dvakrát týdně. Další stroj byl umístěn v Saturdayernu jako záloha. Poštovní vlakové spoje provozovala převážně ve večerních hodinách v síti SBB. Od změny jízdního řádu v roce 2013/14 jsou Re 446 nasazovány výhradně na Voralpen Express. Od tohoto data je Voralpen Express provozován jako sendvič mezi dvěma lokomotivami. V každém kyvadle jsou použity dvě lokomotivy. V případě závady lze Re 446 provozovat také v kombinaci s RBDe 561 nebo Re 420.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku