Finská elektrická lokomotiva VR-Yhtymä Oyj VR Group Finland Suomen Möhkö Valtionrautate Class Sr2 (2000) Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

Model Sr2 je jedním ze tří typů elektrické trakce používaných finskou železniční společností VR (Valtionrautatiet) a v letech 1995 až 2003 jich bylo vyrobeno celkem 46. Lokomotiva vychází ze švýcarské lokomotivy Lok 2000. Původní čerevná barva byla později nahrazena zelenou v rámci ekologického trendu dopravce.

V roce 1992 si tehdejší finská železnice Valtionrautatiet objednala elektrické lokomotivy Lok 2000 v celkovém počtu 46 ks, které patřily k nejmodernějším elektrickým lokomotivám na světě a původně je vyráběla a projektovala společnost SLM (podvozky a další mechanika) společně s ABB (elektrotechnika), ale kvůli změnám ve vlastnictví se v polovině dodávky změnil název stavitele na Adtranz a nakonec na Bombardier Transportation. Karoserie lokomotiv byly vyrobeny subdodavatelsky u společnosti Transtech ve Finsku. Lokomotivy dostaly typové označení Sr2 a čísla 3201-3246.

Řada Sr2 byla první řadou elektrických lokomotiv objednaných po řadě Sr1 v 70. letech. První dvě lokomotivy s čísly 3201 a 3202 byly dokončeny v roce 1995 a byly používány pro zkušební jízdy ve Finsku, především na vysokorychlostních vlacích mezi Helsinkami a Oulu. Oficiálně byly uvedeny do provozu na jaře 1996. Sériové dodávky lokomotivy Sr2 byly zahájeny krátce poté a pokračovaly až do roku 2003. Všechny lokomotivy řady Sr2 byly dlouho v provozu a jezdily několik desetiletí.

Lokomotivy této řady dostaly přezdívky Alppiruusu, Käkikello, Marsu a Möhkö. První dvě z nich odkazují na zemi původu lokomotiv, Švýcarsko, ačkoli Käkikello je nesprávné.

Karoserie je aerodynamicky navržena tak, aby tvořila jak příď, tak ocas směřující k vlaku. Exteriér navrhla italská společnost Pininfarina, známá především svými sportovními vozy. Kromě oceli na karoserii jsou na přídi a kabinách použity syntetické plasty a na střešních boxech hliník. Transformátor je umístěn mezi nápravami pod karoserií, aby těžiště bylo co nejníže. Uvnitř lokomotivy je elektrické zařízení umístěno po obou stranách lokomotivy a středem lokomotivy prochází servisní chodba, která spojuje kabiny. Kabiny jsou navrženy tak, aby odpovídaly nejnovějším ergonomickým poznatkům. Mezi jednotlivými vrstvami čelního skla se odpařuje tenká elektricky vodivá vrstva stříbra, která při proudění udržuje sklo bez námrazy.

Trakční motory jsou třífázové střídavé motory a jsou poháněny výkonovými elektronickými měniči frekvence s olejem chlazenými tyristory GTO. V případě zablokování kola se třífázový motor nekontrolovaně neroztočí, protože otáčky motoru nemohou překročit frekvenci napájecího proudu. To spolu s rychlým nastavením výkonu na nápravu umožňuje používat vysokou trakci i za zhoršených třecích podmínek. Při brzdění fungují trakční motory jako generátory, které přeměňují kinetickou energii vlaku zpět na elektrickou energii, která se vrací zpět na trať.

Řídicí systém lokomotivy je počítačový, s několika počítači, včetně počítačů pro brzdy, jízdní stoly a řízení výkonu, a dvěma hlavními počítači. Všechny počítače jsou propojeny do sítě. Komunikace probíhá převážně pomocí optických kabelů. Podvozky lokomotivy mají radiálně vedená dvojkolí, tj. speciální páka otáčí osou každého dvojkolí přesně rovnoběžně s poloměrem oblouku. Při jízdě v zatáčce proto nejsou nápravy jednoho podvozku rovnoběžné, ale jsou blíže k sobě na vnitřní straně zatáčky. Tím se snižuje opotřebení přírub kol a kolejnic v prudkých zatáčkách.

VR-Yhtymä Oyj neboli VR Group se sídlem v Helsinki je logistická skupina (akciová společnost) vlastněná finským státem, která provozuje osobní a nákladní dopravu na finských železničních tratích a silnicích. VR měla smluvně monopol na finskou železniční přepravu, který skončil pro nákladní dopravu v roce 2007 a pro dálkovou osobní dopravu v roce 2021. Logo společnosti VR se odvozuje od názvu Valtionrautaitei, což byla finská státní železniční instituce působící ve Finsku v letech 1862 až 1995. Společnost byla založena v roce 1862 (jako společnost s ručením omezeným v roce 1995). VR je politicky, nábožensky a ideologicky neutrální a rovnoprávná společnost řízená státem. Dceřiné společnosti VR jsou FleetCare, VR Sverige, VR Transpoint, Avecra, Pohjolan Liikenne. Ve společnosti pracuje kolem 6000 lidí. Celková délka tratí na širokém rozchodu 1 524 mm je ve Finsku cca 9 216 km (5 727 mi), z toho je elektrifikováno 3 249 km (2 019 mi) na napětí 25 kV 50 Hz AC. Nejdelší tunel Savio mí 13,5 km (8,4 mil) a vzdálenost mezi Helsinkami a nejsevernějším nádražím ve městě Kolari je téměř 1000 km.

Finská železniční síť o délce trati 9 216 km (5 727 mil) je vybudována s širokým rozchodem 1 524 mm (5 stop), z nichž 3 249 km (2 019 mi) je elektrifikováno. Osobní vlaky provozuje státní podnik VR na 7 225 km (4 489 mi) trati pokrývající všechna velká města a mnoho venkovských oblastí, i když s menším pokrytím než autobusová doprava. Většina osobních vlakových spojů začíná nebo končí na hlavním nádraží v Helsinkách. VR také provozuje nákladní dopravu, ale údržba a výstavba samotné železniční sítě je v kompetenci Finské železniční správy, která je součástí Finské dopravní agentury Väylävirasto (švédsky Trafikledsverket). Síť tvoří šest spádovových středisek, která spolupracují při jejím řízení a údržbě, a vlaková nákladní seřadiště a velké stanice mohou mít vlastní signalizační systémy. Finské vlaky mají pověst prostorných, pohodlných a čistých dopravních prostředků a krajina obklopující železniční tratě je považována za výjimečnou svou přírodní krásu, zejména ve východním Finsku s mnoha jezery. Vzhledem k tomu, že hustota obyvatelstva je ve většině částí Finska nízká, není krajina pro železnici příliš vhodná. Příměstská přeprava mimo oblast Helsinek je sporadická, ale mezi většinou měst existuje expresní vlakové spojení. Stejně jako ve Francii jde většinou o osobní vlakové spoje z různých částí země do hlavního města Helsinek. Ve Finsku jezdí denně asi 260 kyvadlových vlaků mimo spojů příměstské železnice v Helsinkách. Noční osobní vlaky fungují pouze na nejvytíženějších tratích mezi Helsinkami nebo Turku přes Oulu do Laponska (minimální vzdálenost 676 km (420 mil), takže většina tratí je volná pro noční nákladní dopravu (asi 40 milionů tun ročně). Navíc existují také dobré dálkové autobusové a letecké spoje, které jsou někdy rychlejší a/nebo levnější než vlaky (např. Helsinky–Pori).

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku