Čtyřnápravová diesel-elektrická lokomotiva Iowa Interstate Railroad IAIS #678 Rock Island Silver Red Front Scheme Class EMD F40PH Passenger Commuter Diesel-Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

■ Diesel-elektrická lokomotiva řady EMD F40PH železnice Iowa Interstate Railroad IAIS, původně tratě provozovala železnice Chicago, Rock Island & Pacific Railroad nebo důvěrně Rock Island.

■ Stroj EMD F40PH je čtyřnápravová diesel-elektrická lokomotiva typu B-B o výkonu 3 000-3 200 koní (2,2-2,4 MW) vyráběná divizí General Motors Electro-Motive EMD v několika variantách v letech 1975-1992. Byla určena pro provoz na krátkých osobních tratích společnosti Amtrak a po neúspěchu lokomotivy EMD SDP40F se stala páteří jejího diesel-elektrického parku. F40PH našel široké uplatnění také na příměstských železnicích ve Spojených státech a u společnosti Via Rail v Kanadě. Další varianty lokomotiv F40PH vyráběly společnosti Morrison-Knudsen a MotivePower v letech 1988 až 1998, většinou přestavěné ze starších lokomotiv. Označení "F40PH" znamenalo "F" pro celoplošnou kapotovou karoserii (full-width cowl carbody), "40", protože lokomotiva je součástí řady 40 společnosti EMD (vycházející z nákladní lokomotivy GP40-2), "P" pro osobní dopravu a "H" pro dodatčný čelní generátor HEP.

Prvním provozovatelem příměstské železnice, který si objednal lokomotivy F40PH, byl chicagský Regional Transportation Authority (RTA), předchůdce společnosti Metra, který jich v letech 1977 až 1983 objednal 74. V letech 1988 až 1992 si Metra objednala dalších 41 vozů. Další F40PH zakoupily například Massachusetts Bay Transit Authority (MBTA) 18 ks, Caltrain (20), GO Transit (6), New Jersey Transit (17) a Via Rail (59). Čtyři stroje si objednala také firma Speno, která se zabývá stavbou železnic. Celkem společnost EMD vyrobila 449 lokomotiv, včetně lokomotiv F40PHR.

Konstrukce lokomotivy F40PH vycházela z nákladní posunovací lokomotivy EMD GP40-2 a sdílela s ní přeplňovaný dvoudobý vodou chlazený vznětový motor EMD 645E3 V16 (hlavní pohon). Výkon motoru byl 3 000 k (2,2 MW) při 893 ot/min. Hlavní (trakční) generátor přeměňuje mechanickou energii z primárního pohonu/motoru na elektrickou energii rozváděnou přes vysokonapěťovou skříň do trakčních motorů. Každý ze čtyř trakčních motorů je převáděn na dvojici hnacích kol; převodový poměr určuje maximální rychlost lokomotivy. Standardní lokomotiva F40PH má převodový poměr 57:20, což umožňuje maximální rychlost 103 mph (166 km/h). Některé lokomotivy Amtrak F40PH byly dodány s převodem 56:21 pro rychlost 110 mph (177 km/h). 8] Prvních 30 lokomotiv bylo vyrobeno s palivovou nádrží o objemu 1 500 galonů (5 700 l; 1 200 imp gal). Následující jednotky byly vyráběny s nádrží o objemu 1 800 galonů (6 800 l). Počínaje modelem EMD F40PH-2, který byl uveden na trh v roce 1985, dosahoval výkon 3 200 koní (2,4 MW). Mnoho původních lokomotiv F40PH bylo modernizováno tak, aby odpovídaly tomuto výkonu. Lokomotivy byly dlouhé 17,12 m (56 stop a 2 palce). 10] Standardní lokomotiva F40PH váží 260 000 lb (120 000 kg).

Pro osobní dopravu má lokomotiva F40PH ještě jeden elektrický alternátor - čelní generátor HEP, který vyrábí třífázový střídavý proud o napětí 480 V (500 kW u prvních strojů, 800 kW u pozdějších jednotek) pro osvětlení, vytápění a klimatizaci vlaku. Původně F40PH napájely alternátor HEP z hlavního pohonu. Z toho vyplývá, že vlak musel mít konstantní frekvenci 60 Hz a hlavní motor se musel při napájení čelní části točit konstantní rychlostí 893 otáček za minutu (a to i v klidovém stavu, se škrticí klapkou ve volnoběžných otáčkách). Výkon trakčních motorů byl řízen změnou budicího pole hlavního (trakčního) generátoru. U některých pozdějších verzí lokomotiv F40PH (a u mnoha přestavěných F40) napájel alternátor HEP druhý malý pomocný dieselový motor v zadní části lokomotivy. U těchto motorů se otáčky primárního pohonu mění obvyklým způsobem. Lze je poznat podle výfuku nafty v zadní části lokomotivy a podle tichého chodu naprázdno. Zbývající lokomotivy F40 s primárními motory s konstantními otáčkami jsou o poznání hlučnější. V původním provedení byly skříň baterie a vzduchojemy umístěny před palivovou nádrží. U lokomotiv vyrobených po roce 1977 byly přemístěny za nádrž. Skříň baterie se vrátila na původní místo u lokomotiv F40PH-2. Lokomotivy F40PH-2 dodané společnosti Caltrain měly zabudované světlomety ve stylu Southern Pacific Railroad.

Chicago, Rock Island & Pacific Railroad - jako uznání významu činnosti železnice Chicago, Rock Island & Pacific Railroad/Rock Island Railroad používá vlastník Railroad Development Corporation of Pittsburgh logo IAIS podobné původnímu logu železnice a také nechal dvě své lokomotivy řady General Electric ES44AC (513 a 516) nalakovat v barvách HERITAGE inspirovaných bývalou železnicí Rock Island. Chicago Rock Island & Pacific byla po 135 let důležitou součástí železniční sítě a společenské struktury středozápadní a jihozápadní částí Ameriky. Zánik provozu na jejich tratích dlouhých 7500 mil na počátku roku 1980 zanechal prázdnotu, kterou pocítilo mnoho lidí v dopravním průmyslu i mimo něj. Navzdory tomu zůstala intenzita dopravy na několika starých trasách železnice stabilní, přičemž nejpozoruhodnější změnou byl přechod kaštanově barvy na dieselových lokomotivách na barvu žlutou a šedou strýčka Peta několika malých železnic v přístavních terminálech v mnoha státech / komunitách, kde byla kdysi železnice RI v provozu.

Iowa Interstate Railroad (IAIS) je regionální železnice II. třídy s provozem v centrální části Spojených států ve vlastnictví železniční společnosti Railroad Development Corporation of Pittsburgh, Pennsylvania. Železnice IAIS vznikla 2. listopadu 1984 z bývalých tratí železnic Chicago, Rock Island a Pacific Railroad mezi Chicagem, Illinois a Omaha, Nebraska, čtyři roky po ukončení provozu Rock Island Railroad, na základě spolupráce s realitní firmou Heartland Rail Corporation, která zakoupila provozní práva na tratě a infrastrukturu za 31 milionů $ (z toho 15 milionů $ byla půjčka od Iowa Railway Finance Authority) a tratě pronajala železnici IAIS k provozu. Železnici IAIS a železniční infrastrukturu nakonec koupila od společnosti Heartland Rail Corporation realitní firma Railroad Development Company of Pittsburgh z Pensylvánie v roce 2003. Společnost provozuje přes 580 mil tratí, kde hlavní trať železnice spojuje města Council Bluffs, Iowa a Chicago, Illinois, s odbočkou spojující Bureau s Peorií, Illinois. Hlavní trať má 4 úseky:

Council Bluffs Subdivision (Council Bluffs to Des Moines, Iowa), Newton Subdivision (East Des Moines to South Amana, Iowa), Iowa City Subdivision (South Amana to Silvis, Illinois) a Blue Island Subdivision (Silvis to Bureau Junction, Illinois).

Součástí železnice jsou také úseky:

Peoria Subdivision (Bureau Junction to Peoria, Illinois) Cedar Rapids Subdivision (South Amana to Cedar Rapids, Iowa). Trať vlastní Cedar Rapids a Iowa City Railroad, ale provozuje ji Iowa Interstate IAIS.

Iowa Interstate IAIS operuje z Bureau do Chicaga přes bývalé tratě Rock Island ovládané železnicemi CSX a Metra. V Chicagu IAIS vlastní dvě depa Burr Oak Yard a Evans Yard (na místě bývalého výrobce železničních vozů Evans), obě v Blue Island, Illinois. Vlaky jsou vypravovány z ústředí společnosti v Cedar Rapids v Iowě, kde byl v roce 2016 dokončen nový dispečink. IAIS využívá systém řízení vlaků a dispečinku Wabtec (TMDS), stejný dispečerský software, který používá několik železnic I. třídy, včetně BNSF a KCS. Když IAIS převzal kontrolu nad tratí, bývalý signální systém Rock Island byl již neopravitelně poškozen kvůli dlouhé nečinnosti. Provoz na železnici je v důsledku toho primárně řízen traťovými příkazy, nikoli signály. Iowa Interstate IAIS je jedinečná v tom, že je to jediná železnice II. třídy v USA, která má napojení s každou železnicí třídy I, což svým zákazníkům poskytuje dosah, který jiné regionální železnice nenabízejí. Železnice má také dvě intermodální překladiště na obou koncích své tratě v Chicagu a Council Bluffs, které v Council Bluffs využívá také železnice Union Pacific UP, přičemž posádky IAIS se několikrát denně střídají s posádkami UP. Dceřiná společnost IAIS Rail Traffic Control dříve poskytovala konzultační služby pro dispečink a provozování malých a středních železnic po celém světě. V roce 2004 byla IAIS oceněna cenou E. H. Harrimana za bezpečný provoz.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku