Diesel-elektrická lokomotiva malajských státních železnic Keretapi Tanah Melayu Berhad KTMB #26102 كريتاڤي تانه ملايو برحد Malayan Railway Ltd Blue Tiger Scheme Class DE33AC Freight Diesel-Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

Stroje řady 26 nebo DE33AC (ADtranz/Bombardier/GE DE-AC33C Tiger) představují skupinu 20 diesel-elektrických lokomotiv vyrobených ve společnosti Bombardier Transportations v Německu, jako výsledek spolupráce mezi firmou (mechanickou část) a americkou General Electric (pohon), pro malajské státní železnice Keretapi Tanah Melayu Berhad KTMB nebo Malayan Railway Ltd. nebo كريتاڤي تانه ملايو برح .

Diesel-elektrická lokomotiva řady 250 (ADtranz/Bombardier DE-AC33C Tiger) je diesel-elektrická lokomotiva pro těžkou nákladní dopravu. Vyvinula jej společnost ADtranz ve spolupráci s americkou společností General Electric. U Deutsche Bahn AG jsou lokomotivy vedeny pod třídou 250. Třída byla prodávána pod názvem "Blue Tiger". Modrý tygr je společným vývojem společností ADtranz (dnes Bombardier) a General Electrics. Skutečné typové označení německých lokomotiv je DE-AC33C.

Předsériová lokomotiva 250 001 byla původně určena pro Indonésii, ale nikdy se tam nedostala do provozu. Místo toho byly lokomotivy důkladně testovány různými německými společnostmi (včetně DB, BASF, RAG). V roce 1996 bylo pro Pákistán postaveno dalších 30 lokomotiv o rozchodu 1676 mm. V roce 2000 se ADtranz rozhodl postavit dalších 10 lokomotiv pro vlastní lokomotivní park (aniž by pro ně měl stálé zákazníky). Současně byla objednána dodávka 20 lokomotiv pro Malajsii (rozchod 1000 mm). První lokomotiva druhé řady pro Německo byla představena na veletrhu Innotrans 2002. Jedna lokomotiva zde byla prodána společnosti MKB. Dalších 8 lokomotiv bylo předáno společnosti KEG. V roce 1996 představila společnost Adtranz dieselelektrickou lokomotivu Blue Tiger. Lokomotiva byla výsledkem spolupráce mezi firmou Adtranz a americkou General Electric. Zaměřil se na prodej lokomotiv v Asii. Pohon dodala společnost General Electric, mechanickou část firma Adtranz. V roce 2001 koupila společnost Adtranz firma Bombardier Transportations a stavba Modrého tygra pokračovala u Bombardieru. Výsledkem byla šestinápravová dieselelektrická lokomotiva o výkonu 2 460 kW. Volitelně lze objednat motor o výkonu 3 280 kW. Lokomotiva má úctyhodnou délku 23,4 m a váží 126 tun.

Již při plánování bylo počítáno s širokou škálou rozchodů kolejí pro nejrůznější železniční správy. Na obou koncích lokomotivy jsou kabiny strojvedoucích, které se táhnou přes celou šířku vozidla. Mezi nimi je užší motorový prostor s uličkami pro údržbu po obou stranách. Jako první prototyp byla lokomotiva 250 001 podrobena rozsáhlým zkouškám a v roce 1997 byla předsériová lokomotiva pronajata společnosti DB. Zkoušky byly úspěšné, a tak si modrého tygra objednalo několik soukromých železnic v Německu pro svůj lokomotivní park. Kromě zakázek v Německu vyrobila společnost Adtranz dalších 30 lokomotiv tohoto typu pro pákistánské státní železnice o rozchodu 1 676 mm a dvacet lokomotiv v metrovém rozchodu putovalo do Malajsie.

Kromě předsériové lokomotivy 250 001 bylo pro německý trh postaveno dalších deset lokomotiv. Oproti předsériové lokomotivě 250 001 byly na sériových strojích provedeny některé změny. Zvláště patrné jsou změny v oblasti kabiny řidiče, jejíž čelní sklo je nyní v sériové výbavě na rozdíl od předsériového stroje dvoudílné. Střecha a kryt strojovny jsou ve srovnání s 250 001 špičaté. V Německu jsou Blue Tigers v březenu 2008 ve službách OHE, hvle a ITL. Předsériová lokomotiva 250 001 je v provozu u OHE jako lokomotiva 330094, přičemž všechny lokomotivy používané v Německu jsou pravidelně nasazovány pouze v nákladní dopravě.

Lokomotiva má středně rychlý 12válcový dieselový motor o výkonu 2460 kW a třífázovou proudovou technologii od společnosti General Electric. Tyto komponenty pocházejí z jiných úspěšných konstrukcí lokomotiv americké společnosti. Podvozky Henschel Flexifloat a mechanickou konstrukci lokomotivy do partnerství zapojila společnost Adtranz. Každé dvojkolí lokomotivy je vybaveno vzduchem chlazeným měničem IGBT, navíc má počítačem řízený diagnostický systém.

Prototyp, kdysi natřený modrošedou barvou s tygřím motivem, používala nejprve společnost BASF, později Mindener Kreisbahn a nakonec byl prodán společnosti Osthannoversche Eisenbahnen AG (OHE). Když lokomotivě vypršel časový limit a s ním i její zvláštní schválení jako prototypového vozidla, bylo nutné provést rozsáhlé úpravy, aby bylo možné stroj dále používat. Kromě zesílení přední části vozidla pomocí přivařených ocelových nosníků dostala lokomotiva také otočnou mříž na bocích. Lokomotivy tohoto typu používají v Německu výhradně soukromé železniční společnosti, například Osthannoversche Eisenbahnen AG nebo ITL Dresden.

Dříve byl velký počet lokomotiv organizován v nájemním fondu výrobce Bombardier, poté co první velký zadavatel, společnost KEG, s odkazem na opožděné schválení ze strany prodána. Když lokomotivě vypršela lhůta a s ní i její zvláštní schválení jako prototypového vozidla, bylo nutné provést rozsáhlé úpravy, aby bylo možné stroj dále používat. Kromě zesílení přední části vozidla pomocí přivařených ocelových nosníků dostala lokomotiva také oběhovou mříž na bocích. Lokomotivy tohoto typu používají v Německu výhradně soukromé železniční společnosti, například Osthannoversche Eisenbahnen AG nebo ITL Dresden. Dříve byl velký počet lokomotiv organizován v nájemním fondu výrobce Bombardier poté, co první velký zadavatel, společnost KEG, odstoupil od nákupu s odkazem na opožděné schválení. O senzaci se postarala série testů, které v lednu 2005 provedla dceřiná společnost Deutsche Bahn DB AutoZug, která nechala několik dní táhnout své vlaky s automobily lokomotivou třídy 250.

Technické údaje:

Číslování: 250 001-011 Číslo: 11 (1 prototyp a 10 sérií) Výrobce: ADtranz (250 001), Bombardier Rok(y) výroby: 1996, 2002-2003 Vzorec náprav: Co Co Rozchod koleje: 1435 mm (normální rozchod) Délka přes nárazníky: 23 410 mm Provozní hmotnost: 126 t Pojezdová hmotnost dvojkolí: 21 t. Maximální rychlost: 120 km/h Instalovaný výkon: 2 460 kW Tažná síla: 517 kN Výkonový index: 19,5 kW/t Typ motoru: General Electric GE 7FDL12 Převod výkonu: diesel-elektrický Počet trakčních motorů: 6 General Electric GEB 15A4 Lokomotivní brzda: dynamická brzda a počítačem řízená vzduchová brzda Vlakový zabezpečovač: Sifa, PZB 90.

Keretapi Tanah Melayu Berhad (KTMB) (Jawi:كريتاڤي تانه ملايو برحد) nebo Malayan Railway Limited, hovorově KTM, je hlavním železničním operátorem v poloostrovní Malajsii. Vznil železničního systému se datuje do britské koloniální éry, kdy byla poprvé postavena trať pro přepravu cínu. Keretapi Tanah Melayu, dříve známý jako Federated Malay State Railways (FMSR), Malayan Railway Administration (MRA), a Malayan Railway, získal svůj současný název v roce 1962. Organizace se sídlev v megapoli Kuala Lumpur byla založena v roce 1992, ale zůstává zcela ve vlastnictví malajské vlády. Malajská železnice je v provozu od roku 1885 na rozchodu kolejí 1 000 mm v celkové délce tratí 2 783 km (1 729 mil) s elektrifikovanými úseky na napětí 25 kV 50 Hz AC. KTMB provozuje vlaky ETS, KTM INTERCITY, KTM KOMUTER, KTM KARGO a DMU (Diesel Multiple Unit).

Ze dvou hlavních tratí West Coast Line a East Coast Line vede několik vedlejších tratí. Některé jsou smíšené a zajišťují osobní a nákladní dopravu, zatímco jiné zajišťují pouze nákladní vlaky.

Subang Jaya – terminál Skypark (pro cestující – není v provozu), Putra – jeskyně Batu (osobní), Butterworth - Bukit Mertajam (smíšený provoz), Port Klang – Pulau Indah (nákladní), Butterworth – North Butterworth Container Terminal (nákladní), Kempas Baru – Tanjung Pelepas (nákladní), Kempas Baru - Pasir Gudang (nákladní).

Celková síť pokrývá 1 641 km (1 020 mil). Celková délka sítě byla 1 700 km (1 100 mil), avšak kvůli uzavření a následnému odstranění úseku tratí mezi železniční stanicí Tanjong Pagar a Woodlands Train Checkpoint je nyní síť kratší. Trať West Coast Line je dvoukolejná a elektrifikovaná mezi Padang Besar a Gemas, spolu se všemi vedlejšími tratěmi používanými pro osobní dopravu podél tohoto úseku. V rámci modernizací byly odstraněny všechny přejezdy a instalována moderní signalizace. Stanice podél této tratě jsou kombinací historických stanic z koloniální éry, jako je stanice Ipoh a stanice Kuala Lumpur, a moderních stanic, které byly postaveny, když byla trať dvoukolejná, jako jsou stanice Taiping, Butterworth a Arau. Zbývající část hlavní trasy západního pobřeží West Coast Line ze stanice Gemas do stanice Johor Bahru Sentral Station je stále v procesu zdvoukolejnění a elektrifikace v rámci projektu Gemas - Johor Bahru.

Trať East Coast je jednokolejná. Linka, která v průběhu let nezaznamenala mnoho modernizací, je podstatně méně moderní než modernizované části linky západního pobřeží. Stále převládají úrovňové přejezdy a stále se používá tradiční žetonový signalizační systém. Stanice podél této trati jsou starší a menší. Přestože trať zůstane jednokolejná, probíhají sanační práce na výměně opotřebované koleje a řada stanic je také modernizována. Většina tratí používá betonové pražce, které nahradily dřevěné pražce z roku 1982 na tratích Kerdau-Jerantut a Sungai Yu-Tumpat a rozšířily se po modernizaci v posledních letech. Po dokončení sanačních prací na trati východního pobřeží a zdvojení trati na západním pobřeží bude síť používat výhradně betonové pražce.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku