Trojdílná diesel-elektrická jednotka modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - 3349 Kansas City Southern #KCS 1 HO Route Of The Southern Belle Class EMD F7 3-Section Diesel-Electric DCC & Sound.

■ Diesel-elektrická trojdílná lokomotiva řady EMD F7 amrické železniční společnosti Kansas City Southern KCS. ■ Přesné prototypové zvuky lokomotivy EMD F7. ■ Integrované rozhraní 21-PIN a dekodér pro řízení motoru pomocí zpětného elektromagnetického pole pro účinnou regulaci chodu modelu při nízkých rychlostech v analogovém i DCC režimu. ■ 3 čelní a 2 koncové světlomety se mění podle směru jízdy. ■ Pětipólový motor s našikmo vinutým rotorem se dvma setrvačníky pro pohon všech náprav. ■ Lakování podle autentických nátěrů. ■ Podvozek z tlakově litého odlitku pro maximální tažnou sílu. ■ Kovová kola RP-25. ■ Kovová kloubová spřáhla. ■ Provoz na kolejích kódů 70, 83 a 100.

Southern Belle byl název osobního vlaku, který společnost Kansas City Southern Railway (KCS) nabízela od 40. do 60. let 20. století a který jezdil mezi Kansas City ve státě Missouri a New Orleans v Louisianě. Provoz byl zahájen 2. září 1940, kdy v rámci propagace nového vlaku uspořádala společnost KCS soutěž krásy, jejímž cílem bylo najít "Miss Southern Belle", mladou ženu, jejíž podobizna by byla použita v reklamních materiálech celého systému. Místní soutěže se konaly před zahájením provozu vlaku ve všech městech, která společnost KCS obsluhovala. Konečnou vítězkou soutěže se stala Margaret Landryová, která zvítězila v místní soutěži v Baton Rouge ve státě Louisiana. Na finálové soutěži v New Orleans v Louisianě 24. srpna 1940 byla zvolena "Miss Southern Belle". krátce se stala herečkou na filmovém plátně, nejvíce ji proslavila epizodní role Teresy Guadalupe ve filmu Leopardí muž z roku 1943. Poslední uvedení seriálu Southern Belle se uskutečnilo 3. listopadu 1969.

Společnost KCS vznikla 8. lednu 1887 (oficiálně 18. srpna 1890), kdy byla založena společnost Kansas City Suburban Belt Railroad na podnět Arthura Stilwella. Konečná linka sloužila místnímu regionu Kansas City a spojovala Argentine s nedalekým Independence přes centrum města. Celkem KCSB využívala 40 mil tratí, které sloužily balírnám, obilným elevátorům, skladištím a různým dalším průmyslovým odvětvím. Další ranou součástí byla společnost Texarkana & Northern Railway pro těžbu dřeva, který byl otevřen 10 mil od Texarkany na sever k řece Red River. Dne 9. července 1889 změnila název na Texarkana & Fort Smith Railway a do roku 1892 otevřela dalších 16 mil do Wiltonu v Arkansasu. 13. prosince toho roku železnici koupila Arkansaská stavební společnost, dceřiná společnost Stilwellovy železnice Kansas City, Pittsburgh & Gulf Railroad. Společnost KCP&G byla založena 6. listopadu 1889 a Stilwell plánoval, že železnice povede nejkratší cestou k Mexickému zálivu a spojí stejnojmenné město s pobřežím.

Pouhé dva roky poté, co vše začalo, se společnost KCP&G dostala v roce 1899 do bankrotu a 1. dubna 1900 vznikla jako Kansas City Southern Railway. Konkurzní správa přinutila Stilwella odejít a jeho angažmá ve společnosti skončilo. Další úpadek firmy zachránil 10. ledna 1901 obrovský gejzír ropy o výšce 100 stop z vrtu ("Lucas #9") ve východní části okresu Jefferson, jižně od Beaumontu, v hloubce 1139 stop. Díky širokému využití ropy se po železnici KCS přepravovalo nejen surové černé zlato, ale také benzín a různé další petrochemické výrobky, protože podél Perského zálivu se rozvíjel energetický průmysl. Koncem 30. let získala KCS nové trhy v Dallasu a New Orleans. Zpočátku se železnice zaměřila na nedaleké železnice Missouri-Kansas-Texas (Katy) a Saint Louis Southwestern (Cotton Belt). V roce 1950 vlastnila KCS síť o délce 962 mil, a kdyby zůstala navždy tak velká, byla by dnes pravděpodobně pouze "regionální" třídou II. Zhruba v první polovině 20. století KCS prosperovala a na svou velikost dosahovala značných zisků.

Zhruba kolem roku 1995 po četných fůzích se společnosti KCS podařilo získat úplnou kontrolu nad dvěma železnicemi v blízkosti Mexika nebo na jeho území: Texas Mexican Railway (silnice v jižním Texasu, která navazovala na mexickou hranici) a Grupo Transportación Ferroviaria Mexicana (TFM). Samotná železnice KCS sice měřila jen asi 3 100 mil, ale díky akvizicím Tex Mex a TFM (Kansas City Southern de Mexico), které k jejímu celkovému systému přidaly asi 2 800 mil, se mohla pochlubit sítí dlouhou zhruba 6 000 mil.

Kansas City Southern Railway (KCS) byla v éře po vydání Staggersova zákona nejmenší železniční společností třídy I v USA, pokud jde o počet kilometrů na trati. Je však záměr o fúzi KCS se společnosti Canadian Pacific pod názvem Canadian Pacific-Kansas City (CP-KC), kdy by vznikla síť o délce 20 000 mil, téměř 20 000 zaměstnancích a roční tržbě přibližně 8,7 miliardy dolarů. V době svého největšího rozmachu provozovala společnost KCS síť o délce zhruba 6 000 mil, včetně spojů do Mexika, a zaměstnávala více než 6 000 lidí. Trasa Southern Belle byla vždy systémem obklopeným většími giganty, a to i před hnutím megafúzí v klasické éře poloviny 20. století.

Výroba - 1949-1953. Postaveno: 2 366 jednotek A, 1 483 jednotek B. Délka - 15440 mm sekce A, - 15240 mm sekce B. Maximální rychlost - 188 km/h. Výkon -1500 HP.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku