Diesel-elektrická lokomotiva V/Line Victoria #N Australia Red White Tangerine Orange Front Scheme Class Victorian N Diesel-Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

■ Diesel-elektrická lokomotiva třídy N australského statutárního orgánu/úřadu V/Line, která provozovala regionální osobní vlakové spoje na tratích státu Victoria.

Lokomotivy viktoriánské třídy N představují 25 diesel-elektrických strojů postavených firmou Clyde Engineering v Somertonu pro australskou železnici V/Line v letech 1985 až 1987. Začátkem 80. let 20. století klesl počet cestujících na viktoriánské železnici na přibližně 3 miliony ročně v důsledku stárnoucího vozového parku, nepružných jízdních řádů a konkurence jiných druhů dopravy. Reakcí viktoriánské vlády v únoru 1981 na silný tlak veřejnosti pro udržení životaschopné železniční sítě byl finanční závazek New Deal for Country Passengers na přebudování celé struktury železniční osobní přepravy ve státě Victoria. V rámci smlouvy New Deal však bylo upuštěno v polovině roku 1985 od přestavby lokomotiv třídy B na třídu A pro použití v osobní dopravě kvůli rostoucím nákladům a objednala se výroba 25 nových lokomotiv nové třídy N u společnosti Clyde Engineering s použitím dílů určených pro přestavby třídy A a zůstalo jen u 11 modernizovaných lokomotiv na třídu A.

Lokomotivy třídy N byly uvedeny do provozu na rozchodu 1 600 mm (5 stop 3 palce) na hlavních tratích po celém státě s dočasnou výjimkou tratě z Traralgon do Gippsland. Do března 1995 vozily lokomotivy třídy N také noční expres Overland z Melbourne do Adelaide, kdy se trať přebudovala na standardní rozchod 1,435 mm (4 ft 8 + 1⁄2 v). S provozem u společností V/Line byly lokomotivy třídy N také v letech 1993 až 1995 v nájmu u železnice West Coast Railway jako provozovatele trati Warrnambool a v letech 1993 až 2004 u železnice Hoys Roadlines na trati Shepparton. V rámci privatizace železnice V/Line došlo v roce 1995 k rozdělení provozů V/Line Freight a V/Line Passenger a k přiřazení třídy N osobnímu dopravci V/Line Passenger, který byl prodán společnosti National Express v roce 1999. Do té doby byly lokomotivy třídy N v nákladní dopravě s omezením na maximální rychlost 90 km/h (56 mph). Během projektu modernizace vedlejších tratí Regional Fast Rail se řadou výluk se omezila osobní doprava a lokomotivy třídy N se proto v letech 2003 a 2004 využily k tažení nákladních vlaků na trati Geelong a v nájmu u železnice Freight Australia v roce 2004 k tažení vlaků s kulatinou a obilím. Po roce 2007 byly stroje této třídy najímány také provozovateli železnice Seymour Railway Heritage Center pro jeho výletní vlaky. S postupným zaváděním vícejednotkových dieselových souprav VLocity poklesl význam lokomotiv třídy N, které se nyní uplatňovaly zejména v přepravě příměstských spojů v denní špičce do Bacchus Marsh a Geelong a v dálkových spojích mimo síť regionálních rychlostních tratí do Bairnsdale, Swan Hill a Warrnambool. Variace standardního rozchodu také provozovala služby Albury, ale byly nahrazeny standardním rozchodem Vlocity. Napolsedy byla třída N v provozu se standardním rozchodem 30. července 2022. Lokomotivy třídy N s původní maximální rychlostí 115 km/h (71 mph) byly do června 2020 vybaveny modernizovanými trakčními motory D77/78 pro maximální rychlost 130 km/h (80 mph).

Lokomotivy třídy N mají součástmi, jako jsou rámy podvozků od firmy Bradken, dále rám a karoserii australského původu osazenou importovanou technologií Electro-Motive Division u hlavním motoru, generátoru a řídicí jednotky. Třída N jako první na světě používala trakční motor EMD D43 jako menší protějšek používaný ve třídách C a G. Napájení zhlaví HEP je zajištěno samostatným generátorem ve skříni na konci lokomotivy číslo 1, který generuje výkon 240 kW s napětím 415 V a třífázovým střídavým proudem pro osvětlení a klimatizaci připojených vagónů s příslušenstvím. Třída s palivovými nádržemi o objemu 6 800 litrů dokázala zajet trať z Melbourne do Adelaide bez doplňování paliva. Elektrické a elektronické komponenty byly modulární pro rychkou výměnu s minimalizaci zpoždění při poruchách a systém reaktivního tlumiče výfuku snižoval hladinu hluku výfuku. Zatímco většina třídy N byla pouze na širokém rozchodu, tři měy přestavbu na standardní rozchod 1435 mm (4 ft 8+1⁄2 palce) výměnou dvojkolí a úpravou brzdového zařízení. Úzká karoserie umožňovala využít na každé straně mezi kabinami lávku se sklopnými panely pro případ údržby. Kabina podobná třídě G má úpravu zabraňující jejímu pohybu nahoru v případě kolize a dvojitá proti-kolizní čelní skla se stěrači se dvěma lištami. Každá kabina je pro dvoučlennou posádku, a v případě potřeby včetně instruktora, s klimatizací a vzduchem ovládanou retenční toaletou na jednom konci přístupnou z lávky. Lokomotivy byly do 90. let 20.století vybaveny také zařízením pro automatickou výměnu personálu. Konstrukce vozové skříně byla základem pro jednorázovou výrobu lokomotivy GML10 firmou Clyde Engineering v roce 1990 pro železnici Goldsworthy Railway.

Lokomotivy třídy N měly mandarinkově oranžové a šedé barevné schéma železnice V/Line a byly pojmenovány po městech ve australském státě Victoria, mimo stroj N453, který je pojmenován po městě Albury z australského státu Nový Jižní Wales. Třída N je proto jednou z pouhých tří australských lokomotivních tříd, u které je každý člen třídy pojmenován. Stroj č. N465 nese dřívější hláskování Ballarat z původního jména Ballaarat. 3.března 1987 byla lokomotiva N470 vrácena do závodu Clyde Engineering v Somerton jako součást slavnostního ceremoniálu, při kterém byly pod štítky výrobce na obou stranách stroje připevněny mosazné plakety s nápisem „N470 diesel-elektrická lokomotiva, se kterou bylo dosaženo celozávodního výkonu jednoho milionu koňských sil z celé produkce vyrobené v Austrálii společností Clyde Engineering Co“. Od roku 1995 byla třída přebarvena do nových červeno-modrých barev V/Line a na straně bylo změněno po privatizaci logo V/Line v roce 1999. V roce 2007 dostaly lokomotivy třídy N bílé pruhy podél čel kabiny a boky žlutou barvou pro zvýšení viditelnosti na přejezdech. Lokomotiva N468 byla v květnu 2008 přelakována do nové barvy V/Line červené s šedou, bílou a žlutou barvou. Tři z přebarvených lokomotiv byly v roce 2011 přebudovány po rekonsktrukci severovýchodní trati na standardní rozchod 1 435 mm (4 stopy 8+1⁄2 palce). Dne 8. dubna 2017 uskutečnila lokomotiva N457 svůj první výjezd do Albury v novém barevném schématu PTV ve fialové a žluté barvě.

Výrobce Clyde Engineering, Somerton. Model EMD JT22HC-2 . Rok výroby 1985–1987. Celkem vyrobeno 25 jednotek. Čísla N451-N475. Konfigurace: • UIC Co-Co . Rozchod 1 435 mm (4 stopy 8+1⁄2 palce), 1 600 mm (5 stop 3 palce). Délka 18,87 m (61 stop 11 palců). Hmotnost lokomotivy 123 tun (121 dlouhých tun; 136 krátkých tun). Typ paliva Diesel. Objem paliva 6 800 l (1 500 imp gal; 1 800 US gal). Objem maziva. 625 l (137 imp gal; 165 US gal). Objem chladicí kapaliny. 882 L (194 imp gal; 233 US gal). Primární motor z 1. bbjednávky: EMD 12-645E3C, z objednávky: EMD 12-645E3B. Rozsah otáček 300–904. Typ motoru Dvoudobý diesel. Generátor EMD AR10-JJD-D18, některé přešly na AR10-CA5. Trakční motory EMD D77, (Původně vyrobeno s D43). Maximální rychlost 130 km/h (81 mph). Výkon 1846 kW (2476 k). Tažná síla při rozjezdu: 289 kN (65 000 lbf), Trvale: 260 kN (58 000 lbf) při 21 km/h (13 mph). Operátor V/Line . Přezdívky Psí kosti Dog bones. V provozu od roku 1985. Dispozice 25 v provozu.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku