Jugoaslávká verze modelu diesel-elektrické lokomotivy EMD GT22 Железнице Србије/Železnice Srbije #666 003 Sutjeska Srbija Kargo Dark Blue Scheme Плави воз Class 666 (EMD JT22CW-2) Heavy Freight Diesel-Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

Stroj irské železnice Córas Iompair Éireann CIE/Iarnród Éireann třídy 071 - model JT22CW Ireland CIE čísla 071 to 088 v roce 1976 - nebo Severoirské železnice 110 třídy v roce 1980 - model JT22CW Northern Ireland Ry 111-113 - nebo Srbské železnice JŽ řady 666 - model JT22CW-2 Yugoslavia JZ 666.001-666.004 v roce 1978 - je diesel-elektrická lokomotiva General Motors Electro-Motive Division řady EMD JT22CW používaná v Irské republice, Severním Irsku a Srbsku (bývalé Jugoslávii).

Čtyři lokomotivy General Motors EMD JT22CW-2 používají Srbské železnice jako ŽS řady 666, které byly původně zakoupeny Jugoslávskými drahami pro přepravu Titova prezidentského „modrého vlaku“ poblíž města Ruma a byly natřeny v odpovídající modré barvě. Tyto lokomotivy se liší od irských jednotek standardním rozchodem a mají plnou šířku karosérie. Po rozpadu Jugoslávie byly lokomotivy využívány k tažení nákladních a osobních vlaků. Lokomotiva 666 003 (Sutjeska) byla 23. ledna 2015 znovu uvedena do provozu. Všechny čtyři lokomotivy třídy 666 jugoslávských železnic byly pojmenovány podle názvů důležitých pro lidovou osvobozeneckou válku - 666-001 Dinara, 666-002 Kozara, 666-003 Sutjeska, 666-004 Neretva.

Titův modrý vlak (srbsky: Плави воз, latinsky Plavi voz; chorvatsky Plavi vlak; slovinsky: Modri vlak; makedonsky: Синиот воз, romansky: Siniot voz) je populární název luxusního, bývalého státního vlaku jugorozského maršála Josipa Tito, prezidenta bývalé Jugoslávie. Modrým vlakem během jeho služby cestovalo více než 60 státníků a světových vůdců. Některá z dochovaných kolejových vozidel jsou nyní v provozu jako turistická atrakce na 476-kilometrové (296 mil) železniční trati Bělehrad–Bar mezi Bělehradem, hlavním městem Srbska, a Barem, pobřežním městem v Černé Hoře.

Srbské železnice (srbsky: Железнице Србије/Železnice Srbije); zkr. ЖС nebo ŽS) je srbská inženýrská a technická poradenská společnost se sídlem v Bělehradě v Srbsku. V roce 2015 srbská vláda založila tři nové společnosti/divize, které převzaly bývalé jurisdikce srbských železnic: Srbija Voz (osobní doprava), Srbija Kargo (nákladní doprava) a Srbská železniční infrastruktura (správa infrastruktury). Od té doby Srbské dráhy pokračovaly v modifikované obchodní činnosti: inženýrské a technické poradenství, poradenská činnost v oblasti informačních technologií a dalších služeb informačních technologií, nákup a prodej nemovitostí, pronájem a správa, účetnictví, vedení účetnictví a auditorská činnost, daňové poradenství služby, technické zkoušky a analýzy, pronájem a leasing ostatních strojů, vybavení nehmotným zbožím, činnost muzeí, galerií a sbírek. Srbsko je členem Mezinárodní unie železnic (UIC). Kód země UIC pro Srbsko je 72. Rozchod 1 435 mm (4 stopy 8 + 1⁄2 palce), elektrizace 25 kV AC, 50 Hz OHLE, Délka 3 739 km (2 323 mi) tratí. Dceřiné společnosti ŽS - Srbijakombi d.o.o., Zavod za zdravstvenu zaštitu "Železnice Srbije", Železnički integrální doprava, Saobracajni institut "CIP" d.o.o., Predzueće za izgradnju železničkog čvora d.o.o., "Zaštitna radionica" d.o.o.

Historie železniční dopravy v Srbsku začala v polovině 19. století, kdy většinu území stále držela Rakousko-Uherská a Osmanská říše. První železniční trať na dnešním území Srbska byla slavnostně otevřena 20. srpna 1854 mezi Lisava-Oravica-Bazijaš s vlakem vlečeným koňským spřežením, který byl v roce 1856 nahrazen parními lokomotivami. Část trati se nachází v Srbsku, prochází přes Bela Crkva, zatímco zbytek je v Rumunsku. Všechny následně vybudované tratě byly položeny směrem na Budapešť, protože území bylo tehdy ještě součástí Rakousko-Uherska. Na území, které patřilo Osmanům, byla v roce 1874 slavnostně otevřena linie Skopje-Kosovska Mitrovica. Největší expanze však začala po berlínském kongresu a získání nezávislosti od knížectví Srbska, do té doby Osmanského vazala, v druhé polovině r. 19. století. Srbské železnice jako společnost sahá až do roku 1881, kdy princ Milan I. vyhlásil vytvoření srbských národních železnic. První vlak odjel z Bělehradu do Niše dne 23. srpna 1884, což je srbskými železnicemi považováno za oficiální rok, kdy byla společnost vytvořena. Nejednalo se však o první zprovozněnou železnici na území tehdejšího Srbského království. V roce 1882 byla totiž otevřená 12 km dlouhá trať o šířce 600 mm ze závodu na zpracování mědi Majdanpek do bývalé vesnice převzaté závodem Velike Livade a postavená srbsko-britskou firmou Copper & Iron Co., která byla určená hlavně pro závod a jen příležitostně pro osobní dopravu. Další ve východním Srbsku následovala v roce 1888, 82 km dlouhá dvouúčelová trať (průmyslová a osobní doprava) o rozchodu 760 mm z dolu Vrška Čuka do přístavu Radujevac na Dunaji, postavená společností Societé Anonyme „L Industrielle Serbe“ registrovaná v Bruselu v belgickém, francouzském, (rakousko-)uherském a srbském vlastnictví (v pořadí podle procenta vlastněných akcií). Od 20. do 90. let 20. století fungovala pod názvem Jugoslávské dráhy, zodpovědná za železnice v Socialistické federativní republice Jugoslávie. První elektrifikovaná trať byla otevřena mezi Bělehradem a Šidem v roce 1970. Trať spojující Srbsko s jižním Jadranem (Bělehrad-Bar) byla otevřena v roce 1976.

Řada EMD GT22 byla poprvé představena v roce 1972 po nárůstu popularity šestinápravových lokomotiv. Řada GT nyní nesla turbodmychadlo, které zvyšovalo výkon v závislosti požadavku zákazníka. Řada GT také využívala šestinápravové podvozky HTC, které umožňovaly lokomotivě tahat těžší náklady při nižších rychlostech s minimálním prokluzem kol. Řada GT22C měla také různá individuální označení v závislosti na zadání zákazníka. Standardní přípony za označením modelu byly buď U nebo W přípony pro označení typu trakčních motorů. A C obecně označovalo šestinápravové podvozky, ale vzhledem k tomu, že šestinápravová lokomotiva byla příliš předimenzovaná pro většinu zemí druhého a třetího světa, vyvinula společnost EMD příponu L, která označuje, že lokomotiva byla konstruována s lehkým rámem. Elektronika EMD Dash 2 se koncem 70. let také stala oblíbenou volbou pro zahraniční železnice. Tato označení by se mohla vztahovat na jakýkoli typ exportní lokomotivy EMD nebo jiného držitele licence na EMD, pokud elektrické a mechanické zařízení zůstalo nezměněno.

Se zavedením motoru 645 pro exportní modely v roce 1967 se čísla označení modelu změnila přidáním 10 k označení podobného modelu (například G12 se nyní stal G22). Aby společnost EMD splnila požadavky zákazníků na šestinápravovou verzi oblíbené G12, vytvořila GR12, která byla o něco delší a vyšší, aby se do ní vešly podvozky typu C. Společnost EMD poté navrhla model GT22 tak, aby vyhovoval podvozku HT-C, který se poprvé objevil na americkém modelu EMD SD45X. Prodloužením karoserie a zvýšením kapacity palivové nádrže byla představena řada GT22C. Výroba trvala déle než u čtyřnápravové verze G22, ale s menšími objednávkami.

Bylo představeno několik modelů:

GT22CW, GT22CU, GT22CW-2, GT22HW-2, GT22CUM-1/-2, GT22LC, GT22LC-2, GT22MC.

EMD GT22CW se poprvé objevil v roce 1972 a nyní nesl příponu CW, která označovala, že tento model měl šest náprav (C) a trakční motory, které se vešly od standardního rozchodu 1 435 mm (4 stopy 8 + 1⁄2 palce) do 5 stop 6. v kolejích (1 676 mm) rozchodu (W). Další novinkou zavedenou u tohoto modelu bylo T, které naznačovalo použití turbodmychadla. GT22CW našel většinu své popularity v Argentině, zatímco dvě neobvyklé objednávky dostaly organizace Saudi Railways Organization v Saúdské Arábii a Société Nationale des Transports Ferroviaires z Alžírska. Výroba trvala od července 1972 do února 1988.

Řada EMD GT22 Typ napájení Diesel-elektrický. Výrobci - Astarsa, Đuro Đaković, Equipamentos Villares S.A., divize Electro-Motive, General Motors Diesel & Henschel & Sohn GmbH. Model GT22CW, GT22CU, GT22CW-2, GT22HW-2, GT22CUM-1, GT22CUM-2, GT22LC & GT22LC-2 Datum výroby červen 1972 - prosinec 1997. Celkem vyrobeno 455 ks. Konfigurace:  • AAR C-C & A1A-A1A (GT22HW-2) • UIC Co Co & (A1A) (A1A) (GT22HW-2) Rozchody - 5 stop 6 palců (1 676 mm), 4 stopy 8+1⁄2 palce (1 435 mm), 3 stopy 6 palců (1 067 mm), 1 000 mm (3 stopy 3 + 3⁄8 palce). Průměr kola 40 palců (1 000 mm). Rozvor 11 stop 11 palců (3,63 m) mezi podpěrami; 6 ½ ft (1,98 m) mezi nápravami v každém nákladním vozidle. Délka 57 stop (17 000 mm) přes tažné čela spojky. Šířka 9 stop 3 palce (2,82 m) přes drapáky. Výška 13 stop 2,5 palce (4,026 m). Hmotnost lokomotivy 107 tun (107 752 kg). Kapacita paliva 1 700 – 3 000 amerických gal (6 434 – 11 355 l). Primární pohon EMD 12-645E3. Avzduchové turbodmychadlo - mezichladič. Generátor Alternátor AR10 & D14. Trakční motory EMD D 77 B. Válce V12 - 45 Deg. Loko brzda Westinghouse - WXOV - 26 LAV. Maximální rychlost 65 - 93 MPH (105 - 150 km/h). Výkon 2 475 HP (1 845 kW) - 2 250 HP ve spojce. Přezdívky "Stretch", "Karavela/Mala Karavela" (GT22HW-2) Lokace Alžírsko, Argentina, Brazílie, Botswana, DR Kongo, Pobřeží slonoviny, Mali, Mozambik, Nigérie, Saúdská Arábie, Senegal, Jugoslávie a Zimbabwe.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku