Nákladní vagón modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře v modelářské kvalitě na přepravu živých zvířat - Ixion Model Railways Victorian Railways VR #LF 3PACK HO Maroon Scheme Class LF Livestock Despatch Sheep Stock Car Wagon (3-Unit Pack B) vagóny na přepravu živých ovcí.

■ Balení obsahuje tři vozy typu LF s kódováním VSAY HO na podvozích železnice Victorian Railways VR australského státu Victoria. ■ Lze volit z osmi sad o třech vagónech LF PACK obsahující různá čísla vozů - A,B,C,D,E,F,G,H. ■ Zahrnuje samostatná dvířka na jedné straně, aby bylo možné v případě potřeby osadit vnitřek modelu figurkami ovcí (ovce nejsou součástí dodávky). ■ Dveře je třeba nalepit na místo, aby byl vůz kompletní (lepidlo není součástí dodávky). ■ Osazeno originálními spojkami/spřáhly Kadee #158.

Mnohem více podvozkové verze 4-kolového L vagónu bylo vyrobeno po železnice MF, protože zcela nevyhovovala potřebám viktoriánské železnice Victorian Railways VR pro design vozů na přepravu živých zvířat - ovcí, přestože u MF vydržely v provozu více než 50 let. Byly vyrobeny jako třída LL a obdržely kód LF/LP, když byly na konci 60. - 70. let vybaveny podvozky s válečkovými ložisky, což jim umožnilo cestovat rychlostmi expresních nákladních vlaků (60 MPH) na trase mezi Mildura až Melbourne ze vzdálenosti 351 km za cca 11 hodin. Vyrobeno 50 ks s čísly 1 - 50 v roce 1928, v provozu od 1928- konec 80. let, v roce 1979 překódováno VSAY, výrobce Newport W.S. . Podvozkovou verzí čtyřkolového L lze připojit k rychlým nákladním vlakům. Postavené jako LL měly samostatnou svorku nákladního listu pro každý konec, což znamená, že jeden příjemce mohl vyplnit jeden konec a jiný příjemce mohl vyplnit druhý. Přepravní kapacita vozu byla 200 ovcí. Od roku 1961 do roku 1975 jezdilo 10 vozů LL jako LP.

Viktoriánské železnice VR, od roku 1974 jako VicRail, byly státním provozovatelem většiny železniční dopravy v australském státě Victoria v letech 1859 až 1983. První železnice v australském státě Victoria byly soukromé společnosti, které však zkracovaly a nahradili je Viktoriánské železnice VR. Většina tratí provozovaných viktoriánskými železnicemi měla rozchod 5 stop 3 v (1600 mm), ale až pět tratí v letech 1898 až 1962 měly úzký rozchod 2 ft 6 palců (762 mm) a od roku 1961 trať mezi Albury a Melbourne měla standardního rozchod 4 stopy 8+1⁄2 palce (1435 mm). Viktoriánské železnice provozovaly tratě ve všech částech státu, dokonce rozšířily některé linky do Nového Jižního Walesu podle zákona o hraničních železnicích z roku 1922. Koncem 19. století se železnice staly něčím jako politickým fotbalem, kdy politici požadovali výstavbu nových tratí v ekonomicky nedůležitých místech. V roce 1864 bylo jen 254 mil (409 km) železničních tratí, ale v roce 1891 dosáhla délku 2 900 trasových mil (4 670 km) s největší délkou 4 755 trasových mil (7 652 km) v roce 1939. Na začátku 20. století tak nebyl žádný obyvatel státu Victoria (kromě horských oblastí) vzdálený více než 25 mil (42 km) od železniční trati. Od konce 30. let 20. století se zavíraly nerentabilní pobočky. Mezi roky 1919 a 1930 proběhla elektrifikace příměstského železničního systému v Melbourne jako největšího ve světě. V roce 1937 představili modernizovaný osobní vlak Spirit of Progress s klimatizací a celo-ocelovou konstrukcí vagónu, díle dieselový pohon v roce 1951 s deseti dieseelektrickými posunovacími lokomotivami třídy F a v letech 1952/53 následovaly hlavní diesel-elektrické lokomotivy třídy B. Trať se standardním rozchodem napojující se k systému Nového Jižního Walesu MSW byla postavena v roce 1961 a poprvé umožňovala průjezd vlaků mezi Melbourne a Sydney, dvěma největšími městy Austrálie. Poslední parní lokomotiva byla stažena z provozu v roce 1972.

V květnu 1973 zákon o železnicích Railways Amendment Act z roku 1972 předal vedení železnic z viktoriánských železničních komisařů Victorian Railways Commissioners na viktoriánskou železniční radu Victorian Railways Board. V roce 1974 byly viktoriánské železnice přejmenovány na VicRail, ale královská modrá a zlatá livrej používaná na kolejových vozidlech byla zachována až do roku 1981. V roce 1983 byla společnost VicRail rozdělena na dvě části – Státní dopravní úřad State Transport Authority, který převzal odpovědnost za provoz na klasických železničních tratích a silničních, v osobní a nákladní dopravě, a Metropolitan Transit Authority, který převzal zodpovědnost za příměstskou osobní přepravu. Státní dopravní úřad operoval pod názvem V/Line, zatímco Metropolitan Transit Authority používal totožný název, dokud v roce 1989 nevznikla společnost Public Transport Corporation („The Met“). Mezi lety 1996 a 1999 byly V/Line a The Met privatizovány. V/Line Passenger získala pronájem společnosti National Express a v roce 2002 se vrátila do vlastnictví vlády. Divize V/Line Freight byla prodána společnosti Freight Victoria a nyní ji vlastní Pacific National. Infrastrukturu nyní spravuje společnost VicTrack s infrastrukturou mezistátní železniční nákladní dopravy pronajatou společnosti Australian Rail Track Corporation. Metro Trains Melbourne nyní provozuje příměstskou železniční síť.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku